Již tradičně i nyní na počátku nového roku přicházím se shrnutím za ten uplynulý. Co se stalo v roce 2024, co bylo pozitivní a co za to tak úplně nestálo? To vše shrnuji v tomto článku.
Zároveň se můžete brzy těšit i na čistě investiční shrnutí loňského roku, kde opět ukáži detaily svého portfolia a jaké změny jsem v něm za rok 2024 udělala. 🙂
Leden
Začátek ledna se nesl v duchu investičního zařizování.
Na rok 2024 jsem plánovala koupi další investiční nemovitosti a potřebovala jsem pro to volnou dozástavu, abych mohla nakupovat s minimem hotovosti. Volná dozástava je prakticky nemovitost, která není zatížena bankou/hypotékou. (Jsou zde určité nuance, ale pro zjednodušení vysvětluji takto).
Toto jsem vyřešila mimořádnou splátkou na jednu ze svých hypoték a díky tomu jsem mohla hypotéky „přeskupit“ tak, abych měla jednu z nemovitostí bez zatížení bankou. Celé vyřizování zabralo několik návštěv v bance, ale během začátku ledna se podařilo vyřešit.
Větší rozhodnutí
Též jsem udělala rozhodnutí odejít z nemovitostního mentoringu Libora Váky.
Vstoupila jsem do něho na podzim roku 2023 a investice do něj byla ta nejvyšší, kterou jsem do svého vzdělávání kdy vložila. Bohužel pro mě byl mentoring poměrně zklamáním. To, jak v realitě fungoval a co nabízel, se poměrně lišilo od toho, co jsem očekávala z informativního telefonátu a všech informací, které jsem dopředu dostala. Mentoring jsem tedy opustila a po vzájemné dohodě dostala velkou část zaplacených financí zpět.
Z osobního hlediska se stala důležitá věc: s přítelem jsme se rozhodli, že Čmůdy, koťátko, které jsme od prosince 2023 měli v dočasné péči, si necháme.
Tak kočka je naše …
Na konci ledna jsem měla odjíždět do Kostariky a domluva s útulkem byla taková, že ideálně kotěti najdeme rodinu do doby, než odjedu.
Ve chvíli, kdy jsme Čmůdince dělali fotky na „propagaci“, jsme se fotkami sami tak zamilovali, že jsme se rozhodli, že si ji necháme. Její dospívání sice bylo „zážitkové“, ale už si bez ní naši domácnost neumím představit.
Dále se první polovina ledna nesla hlavně v dohánění restů.
Opravovala jsem práce studentů z univerzity, kde učím, doháněla jsem i podnikatelské resty. To vše proto, abych v druhé polovině ledna mohla odletět na dobrovolnický pobyt s českou organizací Justice for Nature. Tam jsem měla být velkou část doby mimo signál a mimo jakékoliv pracovní aktivity. 18. ledna jsem úspěšně odletěla do Kostariky a zůstala zde další 3 týdny.
Únor
9. února jsem se vracela z Kostariky zpátky do Česka.
Uplynulé 3 týdny bylo jedno velké dobrodružství. Vystřídali jsme 3 lokality, kde jsme bydleli: u oceánu, ve vnitrozemí v národním parku s nádherným močálem a v pralese. Během pobytu jsme uklízeli pláž od odpadků, vypluli lodí na monitoring velryb, uklízeli národní park anebo umisťovali fotopasti v pralese.
Slovy je těžké vyjádřit, jak je Kostarika nádherná. Žili jsme tam obklopeni zvířaty, které v Česku uvidíte leda v ZOO. Tam byli svobodně, volně. Večer nás strašili vřešťani, kteří vydávali přímo hororové zvuky, na pláži od nás kousek leží 3metrový krokodýl a při potopení se v oceánu pod vodou slyšíte zpívat velryby.
Pro mě tohle byly hodně silné zážitky, převážně slyšet „zpívání“ velryb. V tu chvíli jsem si připadala jako Harry Potter, který se snažil při kouzelnickém turnaji rozklíčovat zvuky zlatého vejce. Při potopení vejce do vody v koupelně prefektů se začal z vejce ozývat nádherný zpěv. Tak přesně tahle myšlenka se mi linula v hlavě, když jsem slyšela zpívat velryby.
V Kostarice zoologické zahrady neexistují.
Jejich „obsah“ totiž máte všude, kam se podíváte.
Po návratu z Kostariky jsem se vrátila zpět do pracovního a soukromého dění. S přítelem jsme si užili nějaké ty menší výlety či posezení na večeřích, pracovně jsem vyrazila do Prahy do centrály 02 přednášet na téma bezodpadového života.
S přítelem jsme si udělali výlet do Prahy, kde jsme navštívili nejenom výstavu Alfonse Muchy (do které i investuji přes Portu Gallery), ale i prohlídli Technické muzeum. Také jsme si užili koncert filmové hudby v Rudolfinu, který byl nádherný.
Z osobního hlediska jsem začala chodit na semestrální kurz rétoriky, po kterém jsem toužila již poměrně dlouho. Taktéž jsem po několika letech byla opět „modelkou“ pro charitativní obchod Nadace Veronica.
Březen
V březnu mi naplno běželo přihlašování na můj 2týdenní bezplatný minikurz Investování pro zelenáče, který je vhodný pro úplné investiční začátečníky. Ten zároveň na konci března začal a běžel až do dubna.
Zároveň jsem již naplno byla v univerzitní výuce (která začala v polovině února) a pravidelně jsem nejen přednášela, ale též vedla semináře jak pro prezenční studenty, tak dálkové, v Brně i v Praze.
Z nějakých radostí: pravidelně jsem chodila pomáhat do svého oblíbeného útulku Opuštěné kočičí tlapky (kam jsem chodila celý rok 2024) a taky na lekce acrojógy, které se též nesly celým uplynulým rokem.
Kromě toho jsem byla pozvána jako jedna z přednášejících na vzdělávací akci od organizace Nekrachni.
S mamkou jsme si zároveň užily výlet do Prahy, kde s ní vždy zkouším různé restaurace a s přítelem jsme na Velikonoce vyjeli objevovat Německo. Tam jsme navštívila nejenom Norimberg, ale i mnou dlouho vytoužený hrad Neuschwanstein.
Duben
Duben se ve velké míře nesl v hledání nového nájemníka do našeho investičního bytu v Ostravě, kde se nájemnice měla s koncem dubna stěhovat. Přiznávám, že to bylo dost náročné, protože na byt chodila velká část zájemců s exekucemi či s nedostatkem peněz i na kauci. Najít někoho solidního tedy trvalo poměrně trvalo. Nakonec se ale naštěstí solidního nájemníka podařilo najít.
Zároveň jsem cesty do Ostravy spojila s hledáním nové investiční nemovitosti, kterou jsem plánovala v roce 2024 zakoupit. Často jsem tedy chodila po prohlídkách dostupných bytů. Vhodný byt jsem nakonec během dubna našla a podepsala rezervační smlouvu.
Z osobní stránky se duben nesl v občasném výletování či „randění“, ať už například s rodiči do Nelahozevse na řemeslné trhy, tak s přítelem po brněnských vinárnách. Zároveň jsem v dubnu dokončila kurz rétoriky, na který jsem chodila.
Do toho mi v dubnu běžel předprodej na můj největší kurz „Šéfuj svým financím!“.
Květen
V květnu mi naplno začal můj kurz „Šéfuj svým financím!“, který běžel další téměř 3 měsíce. V kurzu jsem měla skvělé kurzistky, tedy mě tento již několikátý běh moc bavil.
Z investičního hlediska jsem podepsala kupní smlouvu na byt v Ostravě a zároveň jsem si zarezervovala investiční dům ve Velké Británii. Vyřizování a dokončení koupě obou těchto nemovitostí se táhlo několik dalších měsíců.
Ze sociálního hlediska jsem měla v Brně na návštěvě mamku, se kterou jsme i vyrazily na výlet do Vídně a Kroměříže. Taktéž jsem byla s kamarádkami na výstavě Tima Burtona v Praze, která byla moc fajn. Kromě toho jsem se viděla se svojí nejbližší kamarádkou, která přijela na krátkou návštěvu do Čech ze zahraničí, kde žije.
Květen byl i studijní.
Dokončila jsem a odevzdala diplomovou práci u svého druhého magisterského studia zaměřujícího se na energetickou bezpečnost (aneb věčný student, který si postupně vystuduje tři různé obory). Taktéž jsem čistě pro radost absolvovala online kurz o vintage oblékání od své oblíbené Liry Kariny.
Červen
Červen se nesl v plném duchu učení se na magisterské státnice, které mě v polovině měsíce čekaly.
Přiznám se, že tohle bylo jedno z mých nejneoblíbenějších období. Nejenom že jsem byla extrémně vystresovaná, ale měla jsem v tu dobu i zdravotní problémy, které mi v mém rozpoložení úplně nepřidávaly. Zároveň státnice nedopadly podle mých představ: těsně mi unikl červený diplom a já to poměrně špatně nesla.
Ve stejnou dobu jsem dokončovala předmět, který učím na univerzitě, tedy jsem musela opravit velkou řádku školních prací a oznámkovat všechny své studenty.
Investice po všech stránkách
Dále v červnu naplno běžel kurz „Šéfuj svým financím!“, kde jsem měla i různá živá vysílání se zajímavými hosty, které do svého kurzu pravidelně zvu. V tomto běhu jsem měla například skvělou Zuzku Šlemarovou z Realitního Shakeru.
Z investičního hlediska mi velkou radost udělala možnost investovat do vzdělávací investiční platformy pro ženy Female Invest. Cílová částka 1 milion liber se zainvestovala asi během 7 minut a o investice byl takový zájem, že celý server, kde se tato akce odehrávala, spadl.
Byla jsem ráda, že se mi podařilo vložit maximální možnou částku (povolená částka byla pouze 1 000 liber) a že jsem se tak stala investorkou do skvělé vzdělávací platformy, která mi dává smysl a na které se sama ráda učím.
Dále jsem byla pozvána jako přednášející na brněnský networking od Jasny Flamikové, kde jsem povídala na téma udržitelného investování.
Na konci června jsem oslavila své narozeniny. S přítelem jsme jeli k mým rodičům na rodinnou oslavu, kterou jsme spojili s návštěvou vláčkového muzea v Lužné a přímo na den mých narozenin jsme z Brna vyrazili na celodenní výlet do Beskyd.
Červenec
Začátkem července jsem odjela na týdenní služební výjezd na letní školu do Itálie do Sieny. Siena je krásné město, tedy nešlo příliš namítat. Chvíli poté ještě následoval kratší pracovní výjezd na konferenci do Lince do Rakouska.
Zbytek července jsem se snažila trochu odpočívat a užívat si letního počasí. Zároveň mi na konci měsíce skončil můj kurz „Šéfuj svým financím!“.
Kočičí dobrodružství začíná
Koncem července se stala ještě poměrně zásadní věc, která mi ovlivnila zbytek prázdnin. Když jsem jela pomáhat do kočičího útulku, po cestě tam jsem z autobusu zahlédla venku sedět kočku, která mi i na dálku přišla jako ve velmi špatném stavu.
Po cestě zpátky o několik hodin později byla stále na stejném místě, tedy jsem vystoupila a šla se na ní podívat. Z blízka jsem viděla, v jak špatném stavu je a že potřebuje pomoci. Prakticky se jednalo o vypelichaného, hladového kocoura, který měl lysinky na velké části těla, byl celý špinavý a potrhaný.
Jedna cesta, která ovlivní vše.
V „mém“ útulku bohužel kvůli letnímu návalu koťat měli poměrně plno. Tedy to skončilo tak, že jsem dojela domů, vzala přepravku a kocoura dovezla ke mně domů. Následovala hned návštěva veteriny, abych se ujistila, že nemá žádné kočičí nemoci a neohrozí tak moje ostatní kočky. Plán byl pak po domluvě s útulkem takový, že ho zkusím dát dohromady a pak mu najdeme domov na vždy. Tři kočky už jsem doma nechtěla, ale nebyla jsem schopná ho jen tak nechat tam, kde byl, v jeho aktuálním stavu.
Brzy poté jsem odjela ke svým rodičům kvůli tomu, že jsem taťkovi zakoupila potápění na zkoušku, kam jsem ho doprovázela. Při této návštěvě jsme si užili i nějaké to výletování po místních památkách. Na konci července jsem zároveň ještě jela na koncert Eda Sheerana v Hradci Králové, který byl moc fajn.
Co se týká investičních nemovitostí, koncem července jsem se oficiálně stala majitelkou britského domu a zároveň 31. července převzala klíče od nového ostravského bytu.
Srpen
Srpen byl jeden z nejvíce náročných měsíců roku.
Na začátku měsíce jsem vyrazila se svojí mamkou na dovolenou na Sardinii, kde jsme objevovaly místní krásy. Tam to bylo moc fajn a byla to zároveň jediná pozitivní část daného měsíce.
Zbytek měsíce jsem prakticky strávila mezi veterinou a novým ostravským bytem. Nový ostravský byt potřeboval poměrně hodně menších věcí na opravy, které nakonec zabraly déle, než jsem čekala. V Ostravě jsme tedy s přítelem tak různě nastřídačku či spolu byli prakticky každý týden několik dní a bylo to poměrně časově náročné.
Trable s kocourkem
Do toho nalezený kocourek začal mít zdravotní problémy, které vyústily v jeho hospitalizaci. Nakonec jsem dokonce dostala i na výběr mezi jeho uspáním a nejasnou snahou o záchranu za poměrně hodně peněz. Bohužel kvůli dlouhodobému pobytu venku a pravděpodobně omezenému přístupu k vodě měl špatné ledviny, zároveň měl anémii a špatně průchozí střeva. Do toho ještě v minulosti utrpěl jak zlomeninu žeber, tak pravděpodobně poměrně čerstvou zlomeninu pánve, kvůli které byl celý křivý, protože špatně srostla.
Nebyla jsem připravená ani schopná ho nechat uspat, tedy jsem se s doktorkou domluvila, že pokud je alespoň nějaká šance, že se ho podaří zachránit, ať se o to pokusí. Nakonec se stal zázrak a kocourek se dostal z nejhoršího. Celá hospitalizace byla poměrně finančně náročná, ale nelituji ani koruny.
Léto „za všechny prachy“. Doslovně.
Od té doby s kocourem chodíme na veterinu pravidelně, protože jeho léčba je poměrně dlouhodobá. Nicméně z vypelichaného, špinavého kocoura se stal domácí gaučák, který je plný elánu a nevypadá, že by kdykoliv plánoval umřít.
Na konci srpna jsme naštěstí zvládli dodělat úpravy na ostravském bytě a mohla jsem tak předat klíč novým nájemníkům.
Zároveň jsem též vydala svůj nový produkt: nemovitostní balíček. Ten slouží jako kompletní průvodce pořízením investiční nemovitosti od A do Z. Zakoupila si ho velká spousta z vás a zpětné vazby jsem na něj dostala opravdu krásné, za což moc děkuji.
Z osobního hlediska jsem na konci srpna začala chodit na potápěčský kurz, který by mi umožnil získat certifikaci na potápění se až do 18 metrů a užívat si tak potápění o něco více.
Září
Po náročném srpnu září začalo konečně optimističtěji.
Ostrava byla „hotová“, měli jsme na sebe s přítelem více času a mohli jsme spolu začít trávit čas i bez toho, aniž by jeden stál na štaflích a druhý podával barvu.
Zároveň jsem si dodělávala potápěčský kurz, který obsahoval i ponory ve volné vodě. Poprvé v životě jsem se tedy potápěla v lomu, což byl pro mě obrovský zážitek. Při každém ponoru jsme byli téměř hodinu pod vodou a vedle nás se nerušeně proháněli kapři či štiky. Úspěšně jsem složila i „potápěcí zkoušky“ a získala díky tomu základní potápěcí certifikaci.
Zároveň jsme s přítelem oslavili 6leté výročí, kdy jsme již tradičně vyrazili na nějaký společný výlet. Tentokrát destinací byl Rožnov pod Radhoštěm a místní skanzen, kde jsme se i navzdory ošklivému počasí krásně zabavili.
Některé věci člověk nečeká …
Bohužel pozitivní věci se brzy rozplynuly, protože v polovině září poměrně nečekaně umřela babička. Ačkoliv už měla krásný věk, bylo to poměrně nenadále a nikdo na to nebyl moc připravený. Babička byla skvělá a její odchod tak nebyl úplně jednoduchý.
Zbytek září pro mě následně byl spíše v takovém ne příliš pozitivním „oparu“. Babiččinu smrt jsem poměrně špatně nesla a snažila jsem se hlavně prací přivést na jiné myšlenky. Přítel se mě snažil rozveselovat, a tak jsme občas i vyrazili na nějaký ten výlet.
Zároveň jsme během září dospěli k tomu, že náš letní nalezenec u nás už pravděpodobně zůstane navždy. Neustále jsme s ním chodili na kontroly na veterinu, aby se jeho stav dal co nejvíce do pořádku. Pomalu jsme dospěli k tomu, že je asi neadoptovatelný pro kohokoliv jiného. Jeho prognóza byla nejasná a dostával spoustu prášků a injekcí. Navzdory tomu vizuálně skvěle prospíval a byl doma plný života.
V září jsem ale udělala i jedno velké rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že jsem dostudovala oblast energetiky, věděla jsem, že chci v této oblasti působit i trošku více než jen skrz svoji podnikatelskou oblast ekologického investování. A proto jsem se přihlásila na pozici engagement a projektové manažerky v Unii komunitní energetiky, kde hledali člověka na miniaturní pracovní úvazek.
Co zkusit novou práci?
Popis pracovní pozice byl přesně pro mě a zároveň mi dávalo smysl, co Unie dělá. Proto jsem se rozhodla na toto místo přihlásit. V září proběhlo několik přijímacích kol, kde jsem se postupně dostala až do toho posledního, které bylo formou assessment centra a kde nás bylo asi sedm. Ironií bylo, že poslední kolo bylo den před pohřbem babičky a opravdu jsem se necítila na to, že bych se v tu chvíli dokázala dobře prodat. O to více jsem byla překvapená, že jsem místo nakonec dostala.
Říjen
V říjnu jsem se stala podruhé tetou. Tentokrát jsme do rodiny přivítali prvního kluka.
Zároveň jsem v říjnu nastoupila na svůj miniúvazek do Unie komunitní energetiky, kde od té doby působím a kde mě to moc baví.
V říjnu naplno probíhal předprodej na můj 4týdenní kurz „Ekologickým investováním k pasivnímu příjmu“, který jsem spouštěla od listopadu. V říjnu jsem tedy chystala nové materiály, aktualizovala stará videa a přidávala nová, u kterých jsem cítila, že by se mohla do kurzu hodit. Mým cílem je dělat každý běh kurzu lepší, a proto vždy každý další běh projde důkladnou aktualizací obsahu.
Britské „zážitky“
Z investičního hlediska jsem v říjnu, ale vlastně i celý podzim, hodně řešila svůj investiční dům v Británii.
Bohužel agentura, od které jsem dům za pomoci českého prostředníka kupovala, a která mi též jím byla doporučená jako správcovská agentura, se projevila jako naprosto nekompetentní na cokoliv. Naprosto strašná komunikace, neustále protichůdné informace a celkově přístup, který bych očekávala možná od někoho v rozvojové zemi, ale ne ve Velké Británii. I po půl roce mi stále agentura dluží jeden nájem a každý měsíc se s agenturou musím dohadovat desítkami e-mailů, aby mi nestrhávali z nájmu poplatky, na které nemají nárok.
Vážně je tohle Velká Británie?
Agenturu plánuji v roce 2025 měnit, protože celý podzim i zimu toto řešit byla a je opravdu noční můra.
Z hlediska osobních záležitostí jsme v říjnu trochu výletovali nebo chodili na kulturu. Například Halloween jsme oslavili tím, že jsme vyrazili na burleskní představení.
Listopad
V listopadu naplno probíhal můj kurz „Ekologickým investováním k pasivnímu příjmu“. Sešla se skvělá skupina a díky tomu se další běh moc vydařil.
Z pracovního hlediska jsem vyrazila do Prahy na konferenci Bold Future, se kterou jsem na místě pomáhala.
Zároveň jsem dostala nabídku od spolku Heart For Romanian Dogs, kde jsem začala na začátku roku 2024 dobrovolně pomáhat, jestli bych nechtěla místo jedné z holčin ze spolku kvůli jejímu odchodu na mateřskou převzít její miniúvazek a pomáhat o něco více.
Tuto nabídku jsem moc ráda přijala a byla jsem ráda, že mohu pomáhat ještě více smysluplně spolku, který mi dává smysl. Spolek se zaměřuje na pomoc opuštěným pejskům v Rumunsku, kteří zde žijí v hrozných podmínkách. Pro mě tento spolek je trochu sentimentální srdcovka, protože jsem sama v Rumunsku kdysi byla a zamilovala se do jednoho místního napůl divokého pejska. Když bych v té době měla dům či podmínky na to psa mít, tak pravděpodobně tenkrát se mnou odjel domů.
Více možností věnovat se smysluplným věcem.
Dále jsme v listopadu s přítelem vyrazili na veletrh karavanů, který jsme si moc užili a představovali si, co si ideálně do budoucna pořídit. Taktéž jsme byli na koncertu při svíčkách v místním kostele, který byl moc krásný.
V listopadu se zároveň konala moje opožděná magisterská promoce, která se posunula ze září kvůli povodním. V souvislosti s tím přijela na návštěvu i moje mamka, se kterou jsme následný víkend výletovali.
Přelom listopadu a prosince jsem strávila na chatě v Orlických horách, kam jsme na stejné místo s přítelem vyrazili již podruhé a kde to bylo moc krásné. Nejenom že během našeho pobytu napadl sníh, ale i naštěstí půlku času našeho pobytu svítilo krásně sluníčko a bylo moc příjemně.
Prosinec
Prosinec se nesl hlavně v dodělávání předvánočních restů.
Začala jsem aktivněji pomáhat ve spolku Heart For Romanian Dogs a to obsahovalo učení se spousty nových věcí.
Do toho jsem dokončovala běh kurzu „Ekologickým investováním k pasivnímu příjmu“, který skončil začátkem prosince. Taktéž jsem v prosinci absolvovala členskou schůzi energetického družstva, které zahájilo svoje fungování o rok dříve a kam jsem tenkrát vstoupila jako zakládající člen/investor.
Kromě toho jsem udělala velkou pracovní změnu. Asi 10 let s přestávkami jsem pracovala na částečný úvazek na univerzitě/své alma mater v oboru, který nemá nic společného s mými ostatními aktivitami (tedy nejedná se o moji „učící práci“).
Práce mě vždycky bavila a dělala jsem jsem ji ráda, nicméně poslední rok už jsem cítila, že je mě už tolik nenaplňuje a že se chci plně přesunout k aktivitám v mém oboru. Tato práce pro mě už dávno nebyla tím hlavním zdrojem financí (spíše menším doplňkem), proto jsem už neviděla smysl pokračovat a viděla jsem, že je čas se posunout dál. A tím se pomalu uzavírá velká část mého života.
(Před)vánoční radosti
Z osobní stránky jsem v prosinci navštívila Farmu naděje, což je azyl, který se stará o opuštěná a zanedbaná hospodářská zvířata. Jejich činnost sleduji dlouho a moc jim fandím. Proto jsem byla ráda, že mi vyšlo je konečně navštívit v rámci jejich návštěvního dne. Návštěva to byla moc příjemná a místo je to opravdu krásné. Pokud azyl neznáte, moc doporučuji sledovat.
Zároveň jsme s přítelem vyrazili na denní výlet na vánoční trhy do Vídně. Den vyšel přesně podle představ a navštívili jsme nejenom místní historické muzeum, ale i vánoční trhy či obchod mé oblíbené návrhářky Leny Hoschek.
Poslední týden před Vánoci byl poměrně hektický, protože jsem potřebovala dotáhnout všechny své pracovní činnosti do všech aktivit, kterým se věnuji. Vánoce pak ale o to byly o to poklidnější. Slavili jsme je navíckrát, jak s rodinami z obou stran, tak partnersky.
Volno. Konečně!
Čas mezi Vánoci a Silvestrem jsem převážně odpočívala a věnovala se čtení, hraní na klavír či šití, protože jsem cítila že potřebuji chvíli opravdu vypnout. Zároveň poměrně nečekaně dorazila na pár dní ze zahraničí moje nejlepší kamarádka, se kterou jsem strávila jedno odpoledne a vyprovodila jsem ji následně na pražské letiště.
Silvestr byl strávený u kamarádů na domácí párty, kde jsme se cpali chlebíčky, sýrovým fondue a popíjeli, kdo si co přinesl.
A tím skončil rok 2024. Za mě to byl rok, který mě poměrně významně posunul v mých cílech, ale též byl poměrně náročný z osobního a psychického hlediska.
Ještě takové malé finální shrnutí:
Co považuji za největší úspěch roku 2024?
Že jsem zachránila živou duši.
Záchranu kocoura z ulice v naprosto zanedbaném stavu a to, že jsem se rozhodla mu dát na veterině šanci, neutratit ho a věnovat do něj větší peníze, považuji za ten rozhodně největší úspěch.
Kupovat si nemovitosti či výletovat je fajn, ale tohle je věc, u které opravdu vidím, že mám nějaký reálný pozitivní dopad. A k čemu mít peníze, když je nedávat do toho, v čem vidíte největší etický smysl?
Co považuji za nejhorší zážitek roku 2024?
Celý proces kupování a správy britské nemovitosti. Doufala jsem, že když kupuji nemovitosti přes českého prostředníka, tak se vyvaruji tomu, že narazím na naprosto nekompetentní britskou agenturu a dostanu doporučení na někoho, s kým toto půjde jako po másle.
Bohužel britská agentura je opravdu neschopná a pro mě poslední půlrok je tahle záležitost permanentním stresem.
Nelituji, že jsem nemovitost koupila, ale spíše lituji toho, že jsem více nezvažovala přes koho nemovitost nakupovat a komu správu nemovitosti svěřím. Toto ale do roku 2025 snad napravím.
Co považuji za nejsilnější zážitek roku 2024?
Výlet na Kostariky a poslouchání velrybího zpěvu pod vodou. Můj nejsilnější zážitek do kterého se mentálně vracím kdykoliv, když se potřebuji trochu zklidnit.
Za co jsem nejvíce ráda v roce 2024?
Že jsem se vydržela věnovat a zlepšovat ve svých dlouhodobých koníčcích.
Mezi to patří jak šití, tak hraní na klavír, acrojóga, silové cvičení, stretching a učení se jazyků. Stejně tak jsem ráda, že jsem si nacházela více času na čtení a byla jsem schopná i občas odejít od práce a věnovat se jenom svým volnočasovým aktivitám (pro workoholika a perfekcionistu poměrně náročné).
Co je mojí nejoblíbenější investicí roku 2024?
Určitě investice do ženské vzdělávací investiční platformy Female Invest.
Je to pro mě naprostá srdcovka a jsem ráda, že se mi podařilo stát se jejich investorkou. Vzhledem k tomu, jak celý investiční server kvůli obrovskému zájmu okamžitě zkolaboval a investice byla opravdu „klikačka“, tak jsem ráda, že jsem byla mezi těmi šťastnými, komu se do FI podařilo zainvestovat.
Co jsem si nejvíce odnesla z tohoto roku?
Několik poznatků:
- Důležité je dávat peníze tam, kde vám to dává eticky a osobně smysl. Je úplně jedno, že ostatním to připadá jako největší nesmysl na světě. Jsou to vaše peníze a ostatním může být naprosto jedno, jak je využíváte.
- Když je vám nejhůř, tak poznáte, na koho se můžete spolehnout a kdo vás podrží.
- Že ostatní vždy „ví“ nejlépe, co máte dělat se svým životem. A proto je lepší se s některými lidmi o určitých tématech ani nebavit.
Jaké mám plány do roku 2025?
Je jich spousta, ať už z hlediska cestování, pracovních aktivit, investování či osobního rozvoje.
Z hlediska cestování se těším do Tunisu a do Skotska. Z hlediska osobních kulturních aktivit se moc těším jak na muzikál Fantoma opery v Praze, který bude v angličtině, tak na koncert oblíbeného klavíristy Ludovica Einaudiho v květnu v Praze.
Co se týká pracovních plánů, ty si nechám pro sebe, protože jsou tak velké, až mě trochu děsí. Ale já moc doufám, že si je splním. 🙂
Z hlediska investičních aktivit bych ráda pokračovala ve strategii jako doposud, jen neplánuji koupi žádné investiční nemovitosti na rok 2025. Přiznám se, že tento rok mě v nákupech trochu „mentálně vyšťavil“, tedy si tento rok dám v tomto spíše „pohov“. 🙂