Je to už pěkných pár let, co se věnuji zero waste bezodpadové domácnosti. Za tu dobu jsem nejenom zásadně snížila svůj odpad, ale naučila jsem se i hodně nových věcí. Když si vzpomínám na svoje „bezodpadové začátky“, bylo to úplně něco jiného, než jak to praktikuji a vidím nyní.
U každé změny životního stylu mohou být začátky poměrně náročné. Nejenom, že nevíte co jak dělat, ale hlavně máte pocit, že musíte být ve všem dokonalí. Tak to ale vůbec nefunguje. Na co jsem tedy za těch pár let přišla? A co si přeji, abych věděla, ještě než jsem se do toho vůbec pustila?
1. Nemusím mít sklenici odpadu za rok
Asi většina z vás zná Beu Johnson a hlavně její „odpadovou sklenici“. Kdykoliv na svých přednáškách ukazuje svoji zavařovací sklenici s odpadem, který vyprodukuje se svou čtyřčlennou rodinou za jeden rok, většině návštěvníků nepřechází zrak. Jasně, „téměř dokonalý zero waste“ je super marketingový tah, jako všechny extrémy. Ale je to udržitelné?
Mnoho jedinců má sklony k extrémům a buď musí mít všechno, nebo nic. Zlatá střední cesta neexistuje, stejně jako i diet. Buď jsi na dietě, nebo se přejídáš. A tak to lidé praktikují i u bezodpadové domácnosti. Buď tedy také za rok nevyprodukují víc než tu jednu zavařovačku odpadu anebo to „nemá vůbec cenu“. Jakmile mají třeba už jeden koš smíšeného odpadu měsíčně, jako by se vůbec nesnažili.
Přála bych si, aby mi na začátku někdo řekl, že každá snaha se počítá. Je totiž rozdíl, pokud jste ve velkoměstě, kde jste rádi, že seženete něco aspoň na farmářských trzích, anebo když bydlíte na vesnici obklopeni farmami a sami máte slepice jako svůj „živý kompost“. Je rozdíl, jestli žijete v Norsku, v Americe nebo v Indonésii. Každé místo má naprosto jiné možnosti, které vám umožní chovat se ekologicky a udržitelně.
Určitě je pro ostatní inspirativní, když vyprodukujete jednu zavařovačku ročně. Ale nevede to přesně k těm extrémům, kterých je naše společnost už nyní dost plná?
Buďte inspirací sami pro sebe a i kvůli sobě to dělejte. Ne proto, abyste vypadali „dost cool“ před ostatními. Je skvělé díky nižšímu odpadu být i zdravější za pomoci přírodní stravy, kosmetiky a drogerie. A to je to, o co jde. Ne o to mít zavařovačku odpadu ročně. Protože pokud si dáte takový nerealistický cíl, je mnohem větší šance, že ho nedosáhnete a skončíte už navždy. A přijdete tím i o ty skvělé zdravotní benefity. Nicméně pokud se vám daří mít tak málo odpadu přirozeně, aniž byste na to museli ve dne v noci myslet a usilovně se snažit, je to v pořádku a moc vám fandím.
2. Nemusím to zvládnout přes noc
Lidé chtějí jít z nuly na 200 za 1,1 sekundy. Většina z nás se v hlavě přepne a chce mít okamžitě vše „eko, bio, racio.“ To je samozřejmě téměř nemožné.
Já když jsem začala praktikovat snahu o bezodpadový zero waste život, měla jsme dojem, že musím mít vše okamžitě perfektní. Doma nesmím mít ani jeden kus vyrobený z plastu, nedej bože, že si koupím něco zabaleného. Ačkoliv jsem i před „objevením“ zero waste žila poměrně ekologicky, měla jsem dojem, že musím najednou všechno změnit a neprodukovat už nikdy žádný odpad. A včera už bylo pozdě!
Problém je, že to takhle ale nefunguje. Je totiž potřeba si nejdříve najít systém, který vám bude vyhovovat. Najít si, které bezobalové obchody vám vyhovují jak cenou, tak výběrem zboží (protože oboje se často diametrálně obchod od obchodu liší), zjistit si, která kosmetika vám dělá dobře (protože já osobně nechci mít vlasy jak pochcanou slámu a občas to tak při nevyhovujícím šamponu může dopadnout) a taky zvyknout si, že ideálně potřebujete mít vždy nějaký látkový sáček v kabelce.
Ačkoliv se vám to možná nezdá, pár měsíců tyhle věci zaberou. Nyní už je to pro mě všechno naprosto přirozené a ani nad tím moc nepřemýšlím. U každého nalezení vlastního systému ale může trvat jinou dobu. Dejte si načas a najděte si to, co vyhovuje vám.
3. Plast neznamená vždycky zlo
Plast se mezi bezodpadovými nadšenci bere jako největší zlo světa. Ne vždy to tak ale musí být. Kdy je vlastně fajn plast využívat?
- Když máte doma nějaké jednorázové věci z plastu, protože jste si je už prostě koupili.
- Pokud je daná věc opravdu trvanlivá.
Vezmeme to od začátku. Pokud máte doma nějaké jednorázové věci z plastu a nejraději byste je hned vyhodili, zastavte se. Není to naopak ještě větší plýtvání? Máte tady dvě možnosti. Pokud vás jen trápí, že je daná věc z plastu, vykašlete se na to a použijte to. Je totiž mnohem větší plýtvání věc vyhodit jen kvůli tomu, abyste ji vyměnili za více eko alternativu, než když tu věc skutečně použijete/budete používat. To se týká nejenom jednorázových plastových věcí, ale i těch trvanlivých. Jasně, bambusový kelímek na kartáček vypadá líp než můj plastový. Dávalo by to ale ekologicky smysl, abych vyhodila ten plastový jen proto, že si chci koupit bambusový? Fakt ne. Nejekologičtější věc, kterou můžete udělat, je spotřebovat to, co již máte, než přepnete na alternativu nulového odpadu.
Pokud ale máte nějaké plastové věci, které nechcete používat ze zdravotních důvodů, zkuste je věnovat dál. Týkat se to může třeba plastových krabiček na jídlo, které nejsou úplně vhodné v kontaktu s teplým či kyselým jídlem. O zdravotní problematice u plastů se dozvíte ve skvělé knížce Život bez plastů.
Co se týká druhého bodu, využívat plasty mi dává smysl, pokud si kupujete plastovou věc, která je trvanlivá a dá se používat dlouhá léta. Příkladem může být třeba znovupoužitelná taška. Pokud si třeba vyberete tašku vyrobenou z recyklovaných PET flašek s účelem, že ji budete používat dlouhá léta, nevidím v tom problém. V případě, že si ale v obchodě koupíte tenkou plastovou tašku, která se vám při druhém nákupu roztrhne, smysl tady opravdu nevidím.
4. Ne vše, co se zdá eko, je eko
Kelímky na kávu z bambusu, sáčky na odpad z bioplastů či bavlna. Ačkoliv se všechny tři věci na první pohled mohou zdát jako naprosto ekologické (přece přírodní materiály), neškodné a ještě extra estetické, vůbec to tak není.
Více to můžu vysvětlit přesně na třech zmíněných věcech. Znovupoužitelné kelímky na kávu vyrobené z bambusu jednu dobu hodně frčely a pořizoval si je snad každý. Přírodní materiál, to musí být fakt eko. No…. Ale není. Pro vyrobení těchto kelímků je totiž potřeba velké množství toxického pojiva, bez kterého by kelímek z bambusu jinak dohromady vůbec nedržel. Je zde tedy i riziko, že při pití kávy z tohoto kelímku do sebe zároveň dostáváte škodlivé chemikálie, které se z kelímku uvolňují. Zajímavý článek na toto téma napsala Econea. Na škodlivost bambusových kelímků se přišlo díky výzkumu dtest.
Další problém může být u sáčků na odpad z bioplastů. Několik velkých ekologických eshopů po dlouhou dobu prodávalo sáčky na odpad značky Fino, které měly být z vhodnějších bioplastů. Nicméně jak se časem zjistilo, tyto sáčky se sice rozkládají, ale na mikroplasty, takže ve výsledku je to ještě horší, než kdyby se nerozkládaly vůbec. Nejenom tedy že byly dražší než klasické odpadové sáčky, ale ještě mohly v přírodě způsobit pěknou paseku. Několik eshopů tyto sáčky následně vyřadilo ze svého sortimentu. O problematice těchto sáčků se můžete do větších detailů dočíst například zde.
Ještě na závěr se podíváme na bavlnu. Přírodní materiál, takže super. Vlastně ale zas tak není. Na pěstování bavlny je nejen potřeba hodně vody, ale zároveň se na její pěstování spotřebuje velké množství chemie. Tedy ačkoliv je bavlna přírodní materiál, kvůli stříkání chemickými spreji je i značně toxický materiálem. Pokud hledáte tedy lepší alternativu bavlny, zkuste raději biobavlnu, která aspoň není stříkána chemií.
Vidíte tedy ty problémy? Ačkoliv by si člověk, který má základní znalost o ekologii řekl, že na těchto třech věcech není žádný problém, opak je pravdou.
5. Moje spíž nemusí být „Instagram Eco Friendly“
Krásné srovnané spíže naplněné stejnými druhy sklenic, které vypadají pěkně nejen v realitě, ale hlavně na Instagramu. Myslím, že kvůli Instagramu jsme ještě víc než kvůli čemukoliv jinému popadli dojmu, že pokud naše spíž nevypadá jak z první stránky magazínu o bydlení, děláme něco špatně. Proto si nakoupíme sady krásných sklenic z Ikey s gumovým uzávěrem, abychom ty naše spíže měli taky krásné. Nemáme náhodou ale už tunu sklenic doma tak jako tak? Proč kupovat ještě nové? Co raději využít to, co už mám?
Trvalo mi to nějakou dobu, než jsem se zbavila téhle potřeby mít „Instagram Friendly“ domácnost. Jasně, sice to sbírá více lajků na sociálních sítích, ale není to trochu v rozporu? U bezodpadové domácnosti je naopak to kouzlo učit se pracovat s tím, co doma člověk má. Zároveň je to i jedno z pater Beyiny zero waste pyramidy aneb „zužitkovat“ (reuse). Proto se snažím doma využívat vše, co mám, dříve, než budu kupovat něco nového. Využívám sklenice od oliv či zelí, do kterých nakupuji v bezobalových obchodech, plastové krabičky například od polárkového dortu jako krabičku na mražení zeleniny nebo stará tátova trička, která nosím na spaní, místo toho, abych si kupovala nová.
Chápu, že lidé chtějí mít hezkou domácnost. Nicméně právě ta „nutnost“ využívat věci, které nejsou nové či už jsou nějak použité, může podpořit vaši kreativitu ještě víc a díky tomu vzniknou krásné věci. Zároveň díky vaší kreativitě můžete často i ušetřit. Zbyla mi namletá káva z přípravy kafe, co s tím? Tak šup s tím do domácího přírodního peelingu. Takhle můžete přemýšlet nad vším.
Myslím, že právě ta snaha, aby vše ekologické vypadalo hezky, je jeden z hlavních důvodů, proč lidé předpokládají, že život bez odpadu je drahý. Mají pocit, že je to jen jeden obrovský nákupní seznam ekologického zboží, které „nutně“ potřebují. A tak to být nemá.
6. Lidé se mi často budou za všechno omlouvat
Vaši přátelé a rodina se vám pravděpodobně budou omlouvat a ospravedlňovat za vše, co nedělají „dost“ ekologicky. Hlavně při debatách se svými kamarády často slyším „ty mě budeš za to nesnášet, ale …… ještě nechodím nakupovat do bezobalových obchodů, ještě nemám bambusový kartáček, ještě nekompostuji….“ A tak bych mohla pokračovat.
Všem svým blízkým vždycky říkám, že je mi to jedno, že je super, že se snaží aspoň nějak. Nemusejí mi ospravedlňovat všechna jejich životní rozhodnutí.
Je důležité neposuzovat lidi na základě toho, co jste se rozhodli udělat pro sebe vy. Nesnažte se svoje názory vnutit ostatním. Něco jiného je, když mi někdo tvrdí, že globální oteplování neexistuje nebo že nemá cenu recyklovat. Pak se s tím člověkem snažím zavést debatu a vysvětlit mu, že je to jinak. Snažím se o vzdělání, ne ale o nucení. Pokud se vám tedy někdo začne takto omlouvat, neodsuzujte ho za to. Řekněte mu, že je super, že se snaží či dejte mu tip, co může zkusit. Ale pokud člověka za to odsoudíte, že není „ještě dost eko“, spíše ho hned znechutíte.
7. Ne všechno vždycky půjde tak, jak chci
Ačkoliv se můžete snažit sebevíc, ne vždycky všechno bude fungovat tak, jak chcete vy. V obchodě vám odmítnout dát sýr do vlastní krabičky, automaticky dostanete pečivo do plastového pytlíku anebo prostě nic nebaleného zrovna v místě, kde se nacházíte, nenajdete.
Nejvíce tohle pocítíte, pokud bydlíte v domácnosti s někým, kdo zrovna nesdílí vaše hodnoty. Nejenom že budete mít doma více odpadu, než byste chtěli, ale zároveň tam často budete mít i věci, které jsou proti vašemu přesvědčení, třeba jako jar, papírové kapesníky či slaninu.
Já sama tohle vidím nyní nejvíce. Pár měsíců poprvé bydlíme s přítelem a ještě jen sami v bytě. Naše přesvědčení jsou naprosto odlišná. Já jsem nadšený ekolog a vegetarián, on nesnáší ekology a vegetariány. Soužití je o to zajímavější. Protože vím, jaký má celkový přístup, o to víc oceňuji změny, které kvůli mně dělá. Začal recyklovat, vaří se mnou o víkendu bezmasá jídla a dokonce občas mi i zajde něco koupit do bezobaláče. Do toho dokonce používá i moje přírodní pasty ve skle a tuhé přírodní mýdlo na ruce. Jasně, bylo by super, kdybychom se na všem shodli a moje domácnost byla skvěle a kompletně eko a bezodpadová. Nicméně já oceňuji i tu snahu, kterou dělá.
Proto je dobré si uvědomit, že ne všechno prostě bude na sto procent podle vás. Obzvláště u vašich blízkých to může být pěkný boj. Zkuste ale inspirovat, ne nutit. Já sama vím, že je to často těžké, ale funguje to nejlépe.
8. Musím být otevřená ke změnám a učení se novým věcem
Během posledních několika let jsem se dost změnila. Když jsem začínala s zero waste domácností, byla jsem zaměřená vyloženě jen na odpad jako takový. Až postupem času jsem začala řešit zdravotní přínosy. I právě podle toho „odpadového kritéria“ jsem na začátku posuzovala všechno svoje spotřebitelské odpady: „mohu se za pomoci toho vyhnout odpadu?“
Myslím, že první otázka, na kterou by si každý člověk měl sám pro sebe na začátku odpovědět, je „Proč tohle dělám?“ To, že najdete odpověď na tuto otázku, vám může pomoci i v tom, jak vlastně celou bezodpadovou domácnost pojmete. Protože když budete vědět „proč“, bude jednodušší hledat „jak“. Pokud je tedy vaší prioritou odpad jako takový, oceníte i to, když drogerie nyní nabízí například konvenční čisticí prostředky stáčené bez obalu. V případě, že ale řešíte zdravotní stránku bezodpadové domácnosti, konvenční prostředky bez obalu vás asi příliš neuspokojí. Proto je důležité si hned na začátku stanovit to svoje „proč“. To vám poté pomůže lépe dosáhnout vašich cílů.
To by bylo z mých přání, co bych chtěla vědět na začátku toho, když jsem se pustila na bezodpadovou cestu. 🙂 Je něco, co byste si přáli vědět vy?
P.S. Pokud se stále po nějaké době na vaší bezodpadové zero waste cestě cítíte zmatení, všemi důležitými oblastmi vás provede moje knížka Konec doby odpadové (dostupná v tištěné i v elektronické verzi). Zjistíte tam nejen více o tom, jak snížit odpad a množství chemie ve vaší domácnosti, ale i jak to zvládat na cestách, v práci či ve škole. Nechybí ani témata jako sdílená ekonomika či móda.
Pravidelnou inspiraci v oblasti udržitelnosti a ekologie vám může přinést můj podcast EKOmaniaci, kde vedu rozhovory se zajímavými osobnostmi z české ekologické scény. Najdete ho na všech klasických podcastových platformách.
Dobrý den, krásný článek, velice s Vámi souzním.
Píši Vám ale hlavně proto že jsem našla překlep. Ve 4. bodě kde mluvíte o bavlně, máte napsáno BIObavlna i když pravděpodobně v té větě mluvíte ještě o běžné bavlně.
Následně můj komentář klidně smažte.
A děkuji za velmi mily článek.
S pozdravem N.
Hezký den, moc děkuji za opravu, vůbec jsem si nevšimla. 🙂 A jsem moc ráda, že se článek líbil! Krásný den! 🙂