Shrnutí roku 2023 je tu.

Sepisování shrnutí uplynulého roku se pro mě stalo již každoroční tradicí. Nejenom že mi to pomáhá v osobní reflexi, ale též jsou pro mě tyto články příjemným čtením, ke kterým se i zpětně ráda vracím. 

Jaký tedy byl můj rok 2023? Jak se mi dařilo pracovně, co nového jsem zažila a co naopak se úplně nepovedlo? 

Na to vše se podíváme v tomto ročním shrnutí. 

Leden

Tento rok jsem zahájila prodejem svého oblíbeného 4týdenního kurzu „Ekologickým investováním k pasivnímu příjmu„, který se zaměřuje na etické investování do akciových fondů.

Kurz začínal na konci ledna a před tím mi na něj běžel předprodej. V lednu jsem tedy pracovala převážně na tomto a chystala všechny materiály do kurzu tak, aby byl co nejlepší.

Kromě toho jsem též byla pozvána do Prahy na akci od investiční platformy Fondee, která se zaměřovala na udržitelné investování. Bylo to moc inspirativní a potkala jsem tam spoustu zajímavých žen.

Též jsem byla součástí online kongresu „Probuď se“ od Jany Rosy, jehož součástí byl můj rozhovor na téma ekologického investování.

Z osobních událostí jsme oslavili přítelovi 30. narozeniny.

Též jsem udělala jeden „velký životní uprage“, a to to, že jsem si od rodičů ze středních Čech nechala do Brna dovézt své pianino.

Klávesy mě už dlouhodobě příliš zvukově netěšily a cítila jsem, že chci něco kvalitnějšího. Stěhování tedy bylo jasné.

Kromě toho jsem začala dva nové „sporty“. Začala jsem chodit na kurz burlesky, což bylo pro mě naprosto vystoupení z komfortní zóny. Též jsme s přítelem po dlouhé době též začali chodit na pravidelné lekce acrojógy.

Únor

Hned 1. únor jsem oslavila účastí na investiční konferenci GIS na Pražském hradě, kam jsem byla pozvána jako účastník. Bylo to hodně zajímavé a prostředí Martinického paláce, kde se konference konala, tomu dodávalo naprosté kouzlo.

Dále mi v polovině února začal můj druhý semestr výuky na vysoké škole. S ním přišel i nově vyučovaný předmět, kde jsem opět vymýšlela nový obsah, který budu učit a hlavně jak udělat tento předmět pro studenty co nejpřínosnější.

Únor ve víru vysokých škol.

Co se týká výuky na vysoké škole, v únoru mi přišla jedna poměrně zajímavá nabídka: podílet se na vzniku nového studijního programu zaměřeného částečně právě na oblast udržitelného investování na vysoké škole, kde jsem doposud nic neučila. Do tohoto jsem se moc ráda zapojila a začala jsem pracovat na skriptech pro daný studijní program, na kterých jsem pracovala přibližně až do léta.

Zároveň mi též v únoru pokračoval v běhu můj kurz „Ekologickým investováním k pasivnímu příjmu“, který jsem během února úspěšně ukončila.

Z hlediska „kulturních zážitků“ jsem byla poprvé na burleskním vystoupení a též na koncertě hudby z Pána prstenů.

Z osobního hlediska jsem v této době začala převážně pravidelně šít a i se učit s novým overlockem, který jsem dostala k Vánocům.

Březen

Třetí měsíc jsem zahájila radostně, a to na lyžích v Rakousku. Několik dní na svahu mě naprosto nabilo energií a obklopená milou společnou v chatce to bylo příjemně strávených několik dní. Zároveň po cestě zpátky jsme navštívili i Hallstatt, který opravdu stojí za to.

Mezi další radostné okamžiky patřila návštěva a snídaně v Žižkovské věži, kterou mamka dostala ode mě jako dárek k Vánocům.

V rámci pracovní sféry se stala jedna pro mě milníková věc: po 3 letech natáčení jsem natočila poslední epizodu podcastu EKOmaniaci.

Je potřeba umět se s věcmi loučit … 

Posledních pár měsíců jsem cítila, že mě natáčení nenaplňuje tak, jako dříve, a proto jsem se rozhodla, že už je načase se posunout dál. A tak se 64. rozlučková epizoda stala mou poslední.

Duben

Duben téměř začal Velikonocemi, kdy jsme s přítelem poprvé navštívili Lichtenštejnsko a krátce jsme zavítali i do Švýcarska. Měli jsme naprosto krásné ubytování (takové jsem už dlouho nezažila) a do toho jsme na horách zažili i sníh, který tomu přidával ještě větší kouzlo (jen chození do větších výšek to poměrně komplikovalo).

Duben v duchu poprvé.

Další cestování mě v dubnu zavedlo do Pece pod Sněžkou, kde jsme s mojí nejlepší kamarádkou strávily společných pár dní.

Už dlouho jsme se domlouvaly, že společně vyrazíme na Sněžku a protože bydlí v zahraničí, bylo poměrně obtížné tento plán někdy zrealizovat.

V dubnu se tak konečně stalo a užily jsme si krásný výšlap na Sněžku, kde jsme zároveň zažily na Sněžce i pravé „zimní počasí“ s hromadou sněhu a nízkou viditelností. Výhodou bylo, že množství nadšenců, co tam v tuto dobu vyrazilo, bylo poměrně malé. Pro mě to byla moje první návštěva Sněžky, ačkoliv jsem celé dětství jezdila do Pece pod Sněžkou lyžovat.

Z kulturního hlediska jsme s přítelem v dubnu vyrazili na koncert hudby Harryho Pottera, který jsem si moc užila.

Co se týká pracovního hlediska, v dubnu jsem pracovala na přípravě dalšího běhu mého bezplatného 2týdenního kurzu „Investování pro zelenáče“, který jsem plánovala spustit v květnu.

Zároveň jsme s přítelem jeli do Ostravy zkontrolovat naši investiční nemovitost a prodloužit nájemní smlouvu.

Květen

V květnu už mi naplno probíhalo přihlašování do bezplatného minikurzu „Investování pro zelenáče“.

Poprvé jsem se rozhodla, že na tento minikurz využiji placenou reklamu a najala jsem si na to placenou výpomoc, která se na nastavování a správu FB reklam specializuje.

Tak trochu fail …

Bohužel to byly naprosto vyhozené peníze. Do kurzu se přes placenou reklamu přihlásilo naprosto směsné množství lidí (v jednotkách lidí) navzdory poměrně vysokému rozpočtu a tedy zaplacení externího člověka na nastavování a správu FB reklamy považuji za svoji nejzbytečnější investici roku 2023.

Naštěstí se mi do kurzu přihlásilo velmi pěkné množství lidí organicky a díky tomu jsem kurz s radostí spustila.

Tento minikurz je určený pro naprosté investiční začátečníky a navazuje na něj placený kurz „Šéfuj svým financím!“, který jedince provádí kompletně světem financím. Tedy v květnu po skončení 2týdenního minikurzu jsem spustila prodej na tento navazující, mnohem komplexnější kurz.

V květnu mě též čekalo nějaké to živé investiční vzdělávání: vyjela jsem do Prahy na kurz Libora Váky na téma investování do nemovitostí.

Z osobního hlediska mi v květnu dorazila do Brna na návštěvu mamka, se kterou jsem si též užila hezký 1denní výlet do Vídně. Zároveň jsem vyrazila s rodiči do Berouna na hrnčířské trhy.

Též jsem v květnu oslavila v Praze 30. narozeniny jedné z mých nejbližších kamarádek. Byl to moc hezký den strávený kulturou i spoustou jídla.

Kromě toho s hezkým počasím započalo osidlování našeho bytového balkonu a tak se z nás s přítelem opět stali „dočasní zahrádkáři“. Květen jsem zakončila v rámci rande v kočičí kavárně. 🙂

Červen

Červen byl naplno strávený dalším během mého kurzu „Šéfuj svým financím!“.

Postupně jsem přidávala další materiály, u kterých jsem viděla, že je moji kurzisté potřebují a užívala jsem si jak interakci ve FB skupině, kde se kurz konal, tak pravidelná živá vysílání přes Zoom.

V červnu zároveň u nás na týden zahnízdilo kotě, které se poté mělo přesunout do svého trvalého domova. Aneb dočasná péče v neoficiální verzi. 🙂

Co se týká osobních zážitků, vyrazila jsem sama do Hradce Králové na koncert Muse na festival Rock for People (který byl naprosto skvělý!).

Druhá polovina měsíce se nesla v duchu cestování, kde jsme s přítelem odletěli na Madeiru.

Pokud někdo váháte, jestli na Madeiru jet, jeďte, je to naprosto kouzelné místo, kde si najdou svoje jak plážoví nadšenci, tak horalové.

Na Madeiře jsem zároveň oslavila své 30. narozeniny a měla jsem asi to nejlepší sushi vůbec.

Z Madeiry jsem si střihla i jedno živé vysílání s hostem do svého kurzu „Šéfuj svým financím!“, a to konkrétně se skvělou Zuzkou Šlemarovou z Realitního Shakeru.

Červenec

Červenec jsem zahájila několika živými vysílání pro své kurzisty v „Šéfuj svým financím!“.

Mezi hosty jsem měla například Zoru Zámečníkovou na téma investičních nemovitostí v Anglii a Martinu Kačerovou na téma práva v oblasti nemovitostí. Neuvěřitelně zajímavé ženy s velmi důležitými tématy.

Červenec se poté nesl hodně v duchu cestování. Začátkem července jsem vyrazila na týdenní služební cestu do Polska, která byla následována 2týdenním pobytem v Anglii.

V Anglii jsem si tak trochu plnila svůj sen: vždy jsem chtěla zkusit být delegátkou, protože jeden z oborů, který mám vystudovaný, je cestovní ruch, a tak jsem se rozhodla, že si to tentokrát splním. Proto jsem se přihlásila na pozici delegátky u Student Agency na jazykové pobyty dětí a mládeže na 2 turnusy v Anglii.

Celá věc pro mě měla ještě i osobní dimenzi: sama jsem na takovémto pobytu ve svých 17 letech byla a považuji to za jednu z věcí, která mi poměrně hodně změnila další život. Proto jsem tímto způsobem chtěla nyní jet „z opačné strany“, z pozice vedoucího.

První turnus jazykového pobytu se konal v Bournemouth.

Toto město jsem si nevybrala proto, že by mě tak zajímalo, ale protože tam bydlí jeden můj blízký jedinec. Díky tomu jsem tam měla zajištěnou zábavu navíc. 🙂 Zpět do Brna jsem se vracela na konci července.

Srpen

Srpen byl zahájený dalším cestováním, a to cestou na Zakynthos s mojí mamkou.

Tento výlet byl mírně odlišný od mých „klasických výletů“, protože byl hlavně v režii mamky, nicméně i tak byl moc fajn. Užily jsme si spoustu cestování a hlavně dobrého jídla.

Já jsem se zároveň podruhé v životě šla potápět s dýchacím přístrojem (naposledy v Indonésii asi 10 let zpátky). Užila jsem si to moc a doufám, že to není naposledy.

Během pobytu jsme zároveň navštívily i sousední Kefalonii.

Hurá na druhou britskou štaci

Chvíli po návratu mě čekala druhá štace delegátského pobytu v Anglii, tentokrát v Bury St. Edmunds.

Pokud neznáte, je to naprosto kouzelné malé město s nádhernou historií. Zároveň jsem měla neuvěřitelné štěstí na hostitelskou rodinu, u které jsem bydlela.

Jednalo se o postarší pár, který očividně rád hostil cizince a díky tomu jsme strávili spoustu společného času u večeří, kterými by se mohla pyšnit i dobrá restaurace (tolik chodů jsem na stole asi nikdy nezažila). Ve svojí rodině jsem si připadala jak na víkendu u britské babičky a celý pobyt to zde značně zpříjemňovalo.

Zároveň během tohoto pobytu jsem napsala celý svůj e-book „Pod pokličkou“, kde detailněji rozebírám celé své investiční portfolio. Ten jsem během pár týdnů začala i oficiálně propadávat a ze zpětných vazeb vím, že je opravdu praktický.

Srpen byl poměrně hektický.

A na jeho konci jsem byla ráda, že chvíli nikam dál nepojedu. 

Na konci srpna jsem se konečně vrátila po letním cestování naplno domů do Brna.

Přiznávám, že ačkoliv cestování miluji, bylo toho na mě až až. Přijela jsem dost unavená a zároveň i nemocná a několik dní jsem byla ráda, že mohu jen odpočívat, příliš toho nedělat a dát se i fyzicky do kupy. Cestování je fajn, ale toto léto bylo i na mě příliš hektické.

V srpnu jsem zároveň úspěšně ukončila další běh svého kurzu „Šéfuj svým financím!“.

Září

Začátek září jsem strávila opožděnou oslavou mých 30. narozenin s kamarády.

V červnu byl prostor pouze pro rodinnou oslavu a s kamarády jsem si to tedy musela vynahradit později. Udělali jsme si tedy příjemný výlet po hradech s výborným obědem a zakončený u mých rodičů na zahradě s narozeninovým dortem.

Co též bylo v září důležitým osobním milníkem bylo 5leté partnerské výročí.

Tentokrát jsme ho slavili celý víkend a vyrazili jsme například na výlet či dobré jídlo.

V září jsem též byla pozvána na akci „Klíčky (k) udržitelnosti“ organizované Nadací Josefa Vavrouška, která se konala v Otevřené zahradě Nadace Partnerství v Brně.

Byla to moc zajímavé akce plná přednášek inspirativních lidí a já byla ráda, že jsem se mohla dozvědět spoustu nového a pochytat mnoho inspirace.

Září ve znamení osobních radostí. 

V září jsem si též užila jednu přednášku já: byla jsem pozvaná do jednoho z volnočasových center v Brně udělat přednášku na téma Zero Waste domácnosti. 

Na konci září jsem též poprvé v životě vyzkoušela badminton (a nebylo to kupodivu tak strašné!).

Též jsem si splnila jeden sen, který jsem chtěla realizovat: začít dobrovolničit v kočičím útulku. A tak jsem poprvé vyrazila uklízet do Opuštěných kočičích tlapek, odkud mám svého milovaného kocoura a kam od té doby chodím vypomáhat.

Z pracovního hlediska mi v září začal další školní semestr mé výuky na vysoké škole a já byla ráda, že jsem se osvědčila jako vyučující.

Říjen

V říjnu jsem vyrazila na víkend do Ústí za jedním ze svých blízkých jedinců.

Užili jsme si víkend chozením, jezením i nějakou tou kulturou (kdy jsme navštívili můj nejoblíbenější muzikál Fantom opery v Praze).

Čím byl říjen pracovně zajímavý bylo to, že jsem poprvé vyučovala i na pražské pobočce univerzity, kde učím: dostala jsem totiž i studenty z dálkového studia. Byl to zajímavý zážitek a s výhledem na Pražský hrad se učilo moc dobře.

Na co jsem zároveň v říjnu byla hrdá bylo to, že jsem úspěšně dokončila šaty, po kterých jsem dlouho toužila. Dle mého muže vypadají jako z Jane Eyre. Beru to jako kompliment. 🙂

Konec října jsem zakončila návštěvou u mých rodičů ve středních Čechách a výletem s mamkou do Prahy.

Říjen plný Prahy.

Úplně poslední říjnový den jsem strávila na úvodním školení od Libora Váky v rámci mentoringového programu, kam jsem se přihlásila (a na začátku roku 2024 opět odhlásila, ale to je spíše na shrnutí pro další rok).

Listopad

Listopad byl více v odpočinkovém duchu.

Chodila jsem pravidelně dobrovolničit do útulku a do toho jsme vyrazili s přítelem na prodloužený víkend do Orlických hor. Tam bylo krásně a vystřídala se nám snad všechna roční období kromě léta.

Pronajali jsme si chatičku jenom pro sebe a užívali jsme si jak sledování praskající dřeva v krbu, zatímco venku sněžilo, tak horkou káď venku před chatou s posloucháním bublajícího potůčku vedle a s vínem. Rozhodně to mělo kouzlo.

Kromě toho jsem též podnikla výlet do sklárny v Nižboru, kam jsem vytáhla své rodiče.

Z pracovního hlediska byl listopad hlavně o výuce na vysoké škole a individuální práci s klientkami.

Prosinec

Poslední měsíc v roce začal asi tou největší radostí: stala jsem se oficiální dočasnou kočičí pečovatelkou.

V útulku jsem zjistila, že potřebují umístit dočasně nalezené koťátko, které se našlo v poli poměrně špinavé a vyhublé. Nějakou dobu už ho u sebe měla paní, co ho našla, ale bohužel měla doma tolik zvířat, že další už nezvládala. A tak kočina putovala ke mně.

Prosinec tedy byl strávený hlavně rozmazlováním kočiny a navykáním jí na našeho kocoura. Často bojovka, ale radostná.

V prosinci jsem zároveň měla jednu premiéru: poprvé jsem byla na kosmetice (vážně!).

Byla jsem pozvaná do salonu Skinimalistika do Hradce Králové, kde pracují čistě s kvalitní přírodní kosmetikou.

Dozvěděla jsem se tam toho spoustu nového, protože to zároveň bylo pojato i jako vzdělávací exkurze do světa péče o pleť a bylo to moc příjemné. Mohu doporučit všemi deseti.

Ve stejný den jako byla kosmetika v Hradci jsem se účastnila schůze k založení prvního energetického družstva od Hnutí Duha v Brně, kde jsem se stala zakládajícím členem. Je to radostná investice, která mi dává moc smysl a jsem zvědavá, jaký vývoj do budoucna toto bude mít.

Předvánoční hektičnost

Období do Vánoc bylo poměrně hektické.

Doháněla jsem práci, abych mohla mít volné Vánoce, dodělávala práci s klienty, opravovala seminárky a do toho ještě zkoumala investiční nemovitosti.

Předvánoční týden jsme s mužem vyrazili na celodenní prohlídkový den do Ostravy, abychom se poohlédli po další investiční nemovitosti. Zatím jsme žádnou nevybrali, nicméně nám to ujasnilo to, co vlastně hledáme a jaká je zároveň nabídka na trhu.

Dále jsem chtěla stihnout ještě jeden cíl, který jsem pro rok 2023 měla: začít konečně natáčet veřejná videa na Youtube. Video jsem zvládla natočit, nicméně vyšlo až na začátku roku 2024. Ale i tak jsem na sebe hrdá. 🙂

Nicméně už jsem se nemohla dočkat, až budu mít konečně chvíli volno. 

Poté přišly konečně Vánoce a pro mě naprosto krásný a příjemný týden volna.

Tyto Vánoce byly v jedné věci poměrně speciální: poprvé jsme totiž byli na Štědrý den společně i s přítelem.

Konečně Vánoce!

Pořídila jsem vánoční jedličku od Nadace Veronica a dárky jsme si krásně umístili pod ní. Byl to začátek nové tradice, ve které doufám, že budeme pokračovat.

Po Vánocích jsme navštívili mé rodiče ve středních Čechách, kde jsme pár dní zůstali, ale brzy jsme se museli vrátit zpátky do Brna, abychom se starali o kočičí svěřence.

Konec roku jsme oslavili sledováním filmu, domácím přípitkem a usnutím okamžitě po půlnoci.

Finální shrnutí

Než jsem začala psát tento článek, říkala jsem si, že se minulý rok toho příliš nedělo. Když si ale prohlížím fotky z uplynulého roku, vím, že to nemůže být dál od pravdy.

Rok 2023 byl v mnohém náročný, ale zároveň přinesl i spoustu krásných zážitků.

Za co jsem zároveň ráda je to, že věci, které mě dlouhodobě baví, mě drží neustále. Ať už jsou to pravidelné soukromé hodiny klavíru, na které chodím již několik let, šití anebo právě sport, jsou to věci, které mě baví a zároveň vidím, jak se v nich zlepšuji.

Je důležité mít věci jen tak pro radost, umět si na ně vyhradit čas a nehnat se jen za kariérními úspěchy.

Co v roce 2024?

Na rok 2024 mám spoustu plánů, ať už z osobní stránky, tak pracovní.

Nicméně spousta věcí je spíše v „radostném očekávání“ (čímž rozhodně nemyslím těhotenství) a jsou to věci, které nechci úplně zveřejňovat a zakřiknout je.

Pokud se ale podaří hlavní události tohoto roku, ve které doufám, tak věřím, že tento rok bude opravdu stát za to. 🙂

To by bylo vše k mému shrnutí roku 2023.

Moc doufám, že vás inspirovalo a dozvěděli jste se případně něco nového z mého „tvořícího zákulisí“.

Děláte si též reflexi uplynulého roku? Případně v jakém formátu? 🙂