Rok 2020 byl poměrně silným asi pro všechny z nás. Ať už z důvodu nejistoty práce, odstřižení sociálního života či náporu na psychiku. Ačkoliv minulý rok jsem při zběžném zhodnocení nebrala jako příliš úspěšný a vlastně spíše monotónní, až při sepisování tohoto článku jsem si uvědomila, že to tak vlastně vůbec nebylo. Že jsem se pohnula ve spoustě skvělých věcech, které mě posunuly o něco dál, a taktéž jsem začala dělat činnosti, kterých jsem se hodně obávala.
Sepisování si svých úspěchů a shrnutí roku mi připadá jako nejenom skvělý způsob, jak sám pro sebe uplynulý rok zhodnotit, ale zároveň je to způsob, jak sami zjistíte, že vlastně se stalo více skvělých věcí, než si sami uvědomujete a začnete si jich vážit.
Píšete si též shrnutí roku? Pak budu moc ráda, když ho se mnou nasdílíte. 🙂
Leden
Shrnutí roku začneme pěkně popořádku. Leden byl pro mě významný kvůli jedné hlavní události, a to vydání mé knížky Konec doby odpadové. Zdálo se mi to skoro neuvěřitelné, ale po roce a půl práce na ní byla konečně fyzicky na světě. Psát jsem ji začala v září 2018 a je vlastně šílené, jak dlouho celý proces trval. Nicméně jsem byla strašně ráda, že je konečně na světě a že vypadala po všech stránkách přesně tak, jak jsem si ji vysnila. Více o celém procesu psaní knížky a i o knížce samotné jsem psala ve článku tady.
Věc, která bohužel v souvislosti s knížkou úplně nevyšla, byl její křest. Ten jsem totiž předběžně plánovala na březen 2020. Jak všichni víte, v tu dobu začala jistá pandemie a na křest jsem mohla zapomenout. Ačkoliv se mě mnozí lidé ptali, jestli křest udělám někdy v budoucnu, říkala jsem, že nemá cenu něco plánovat, když je situace poměrně nejistá. A jsem vlastně ráda, že jsem to plánování tenkrát vzdala. Při představě, kolik bych do příprav investovala času a pro nic je mi smutno. Co se dá dělat…. Nicméně knížka už je tedy rok na světě a nyní zbývá jen přibližně poslední čtvrtina nákladu. Ulovíte si poslední kousky? 🙂
V lednu jsem též udělala jeden další krok, a to úspěšné složení přijímaček na druhého magistra. Primárně jsem vystudovaná anglistka, nicméně tomuto oboru jsem se kromě krátké epizody učení v jazykovce moc nevěnovala. Proto jsem časem začala studovat i ekonomii a mezinárodní vztahy a lákalo mě jít v této oblasti i na magistra. Protože jsem konečně chtěla nějaký obor spojit i s tou udržitelností, přihlásila jsem se na Mezinárodní vztahy a energetickou bezpečnost. Konečně téma, kde řešíme ekologii, energii, obnovitelné zdroje a vše, co mi připadá v současné době důležité. Přijímací zkoušky jsem v lednu úspěšně zvládla a začala tak studovat další magisterský obor. Bohužel jsem si ho ale živě příliš neužila, když nám asi po třech týdnech zavřeli školu (a vzhledem k tomu, že na univerzitě i pracuji, tak se mi zavřela i práce).
Únor
Únor, konkrétně 7.2., byl významný tím, že jsem udělala první krok do neznáma, a to že jsem začala nahrávat svůj podcast EKOmaniaci. Nahrávat vlastní podcast mě lákalo už pěkně dlouho. Moc se mi totiž líbil zahraniční (americký) podcast Green Dreamer, kde se právě jeho autorka zaměřuje na rozhovory se zajímavými lidmi z oblasti ekologie a udržitelnosti.
V českém prostředí mi něco takového chybělo a už na konci roku 2019 jsem se konečně dokopala koupit si diktafon. Se samotným nahráváním jsem poté několik měsíců otálela, až konečně jsem jako prvního hosta oslovila Báru Tlustou, autorku knížky Bez obalu a zároveň zakladatelku brněnského bezobalového obchodu s kosmetikou Friendly Place.
Upřímně řečeno, když jsem oslovovala prvních pár hostů, byla jsem naprosto vyděšená. Proč by měl někdo známější chodit do neznámého začínajícího podcastu? Až po několika epizodách, kdy všichni oslovení lidé pozvání přijali, jsem se „uklidnila“ a zjistila, že to, co dělám, má smysl. Nyní jsem moc ráda, že se pozice trochu obrátila a já jsem nyní potencionálními hosty oslovována, jestli by v mém podcastu mohli vystupovat. 🙂
Únor byl pro mě velkým měsícem i z osobního hlediska. Byl to totiž měsíc, kdy jsem se poprvé přestěhovala do společného bytu ze svojí drahou polovičkou, kde nebyli žádní jiní spolubydlící. Vždy jsem dříve byt sdílela i s jinými cizími spolubydlícími. Nyní to poprvé byl byt, kde jsem byla jen já a můj drahý muž. Musím uznat, že se na „svůj klid“ poměrně dobře zvykalo. Jediné, co byl pro mě velký nezvyk, bylo to, že jsem najednou bydlela úplně mimo centrum Brna. Vždy jsem totiž bydlela někde poblíž středu a najednou jsem se přestěhovala až na okraj města k přehradě. Paradoxně nyní po roce od února budeme bydlet opět jinde. Tentokrát ale ve vlastním bytě. O tom ale více třeba jindy. 🙂
Březen, do pandemie jedem…. a další měsíce
Od března se najednou dny slily do monolitého celku. Moje práce na univerzitě se přesunula do permanentního stavu na home officu, má vlastní škola se přesunula do online přednášek, veškeré sociální akce či příležitosti, kam chodit, byly zrušeny. Najednou byl člověk rád, že může alespoň na chvíli do přírody. Zároveň jsme společně s přítelem skončili ve stavu 24/7 doma společně, protože na home office se přesunula i jeho práce. Tak jsme si aspoň dobře vařili a občas podpořili lokální zavřenou ekonomiku, třeba objednáním výborné veganské zmrzliny Božský kopeček.
Začátek pandemie byl ale pro mě osobně hodně zajímavý z jednoho hlediska, a to z investičního. Za dobu, co investuji, jsem totiž ještě nezažila žádnou pořádně velkou krizi, a když najednou se trhy propadly o desítky procent a já ve svých akciových investicích byla naprosto v mínusu, byl to zajímavý šok. Ujasnila jsem si ale, že krátkodobé výkyvy pro mě nejsou důležité a musím se dívat na dlouhodobý horizont. Proto jsem tohoto propadu spíše využila a a zainvestovala „ve slevě“ ještě více.
Po skoro roce mohu říci, že se mi tento krok rozhodně vyplatil. 🙂 Jste v investování nováčci? Pak mrkněte na můj článek, který vám bude skvěle sloužit jako průvodce do tohoto tématu.
Během doby pandemie jsem se občas nastěhovala na pár týdnů do středních Čech domů k rodičům, když už jsem měla plné zuby brněnského 1+1. Alespoň jsem se během doby zavřeného světa snažila online nahrávat podcasty EKOmaniaci a poměrně se mi to dařilo.
V květnu jsem po několika měsících mohla opět jeden z dílů nahrát živě, a to s Evou Urbanovou z NILA, když jsme se sešly u ní na bytě v Praze. Bylo to moc příjemné povídání.
Červen
V červnu, když se situace na chvíli uklidnila, jsem se účastnila akce od organizace Obraz Měsíc v kleci. Byla to akce, která informovala o problematice klecových chovů a byla součástí kampaně za jejich zákaz. Během tohoto měsíce se dobrovolníci střídali v kleci na Malostranském náměstí, kde se tímto způsobem upozorňovalo na dané téma.
Já jsem si též jednu dvanáctihodinovou směnu „odsloužila“ a musím říct, že jsem už dlouho neměla ze sebe tak dobrý pocit. Měla jsem pocit, že je to opravdu smysluplné a ačkoliv mě od toho všichni blízcí odrazovali, tak jsem si to vážně užila. Myslím, že z velké části za to mohla i moc příjemná společnost ostatních dobrovolníků. A co mě těší víc? Že zákaz klecových chovů skutečně prošel!
V červnu jsem si též po dlouhé době užila živé přednášení, a to v Expediční klubovně Brno. Vysokou účastí jsem byla sama překvapena a musím uznat, že jsem si to moc užila.
Léto aneb na chvíli relativní klid od pandemie
Léto pro mě bylo o hodně odlišnější než kdy předtím. Jsem hodně cestovní nadšenec a málo kdy jsem léta trávila v Česku. Loni jsem měla vyrazit na několikadenní výlet Sarajevo Expressem do Sarajeva. Bohužel kvůli pandemii se akce zrušila. Místo toho jsme ve třech aspoň vyrazili do Tater, kde bylo taky krásně. Pro rok 2020 to byla moje nejvzdálenější dovolená od domoviny. Málo kdy bych si asi více řekla „aspoň ty Tatry“ než právě v minulém roce. Strávily jsme tam asi čtyři dny a bylo tam vážně krásně.
Do toho jsem podnikla několik výletů po Česku se svými blízkými a bylo to moc fajn. Prošla jsem se po pár kopcích, vyjela na lodi na Vltavu či si prozkoumala pořádně jižní Čechy
V srpnu jsme se s přítelem též zúčastnili kurzu na výrobu kváskového chleba od zakladatele pekárny Carlini. Kurz vede italský kuchař Antonio Carlini přímo u sebe doma, takže jsme si vyrobili nejenom samotný chleba, ale i kváskovou pizzu, kterou jsme poté hromadně na místě snědli. Příjemný večer na příjemném místě. Podobných skvělých akcí v srpnu bylo o něco více. S mamkou jsme vyrazily do Prahy na výstavu Muchy a v mém rodném městě jsme měli celodenní přehlídku veteránů. Ty staré věci mají něco do sebe. 🙂
Ve stejném měsíci se mi též podařila jedna věc, za kterou jsem nesmírně vděčná, a to navázat partnerství s firmou Sonnentor. Zkusila jsem je sama oslovit a oni moji nabídku nadšeně přijali. I díky tomu se mi podařilo nahrát díl podcastu s Josefem Dvořáčkem, ředitelem firmy, který byl opravdu skvělý. Moc doufám, že i do budoucna s touto firmou zase něco vytvoříme. Já si zase v sobě o něco více ujasnila, jak chci podporovat a dávat prostor firmám, které fungují v souladu s tím, v co věřím, a pro které jsou témata udržitelnosti stejně důležitá. 🙂
Kromě toho jsem si během léta ještě užila několik venkovních společenských akcí. Vyrazila jsem například v Brně na farmářské/žrací trhy, které se jednou za čas konají kousek od hlavního nádraží a kde najdete spoustu výborných pochutin od koření, přes zmrzlinu až po veganské dezerty. Jo, ty stály za to! Kromě toho jsem si též v létě užila piknik s Brno bloguje, což je projekt, který spojuje bloggerky z jižní Moravy.
Září
Září začalo oslavou dvouletého výročí s mou drahou polovičkou. A kromě společného výletu jsme ho oslavili i jezdícím sushi.
Kromě toho září pro mě bylo velkým životním krokem, a to, že jsem po poměrně hodně měsících chození po prohlídkách bytů ke koupi našla ten pravý. 2+kk, budova 10 let stará, skvělá lokalita blízko centra města, balkon, parkovací místo pod střechou (ne že bych měla auto)…. a prostě vše, co jsem hledala.
Od chvíle prohlídky pak následovaly tři měsíce nervů, aby se nic nepokazilo. Na byt totiž okamžitě byli další zájemci, takže pokud jsem ho chtěla, bylo potřeba podepsat rezervační smlouvu tak cca během 3 dní. Takový „fičák“ jsem asi nikdy nezažila. Takže tři dny po prohlídce jsem měla podepsanou rezervační smlouvu, do dvou týdnů schválenou hypotéku a po několika týdnech i podepsanou kupní smlouvu. Během toho se vyskytlo ještě několik problémů, nicméně naštěstí se vždy vše vyřešilo. Se zápisem do katastru to bylo také „zážitkové“ a na dlouho, ale nakonec jsem se konečně stala majitelkou bytu. A je to vážně divný pocit, na který si doteď nemohu zvyknout.
Říjen
Říjen se poté nesl v dalším přituhnutí pandemie, takže opět konec společenského života. S mamkou jsme ještě na poslední chvíli na začátku měsíce stihly zajít na kurz výroby čokolády v Praze do Choco Café (doporučuji všemi deseti!) a též jsem s rodiči vyrazila na jeden společný oběd do vege restaurace v mém rodném městě. Konec měsíce se naopak nesl v tom, že jsme se na několik týdnů s přítelem zkaranténovali kvůli jeho koronaviru.
Listopad
1. listopadu bylo jedno z těch dat, které si přesně pamatuji. Proč? Protože jsem vydala vlastně druhou „knížku“ za rok 2020, tentokrát e-book o zeleném investování.
Ekologické zelené investování je oblast, která mi dává ohromně smysl a připadá mi relevantní více než kdy jindy. O investování se totiž zajímá čím dál tím více lidí, jen bohužel mnoho z nich řeší více zisk než nějakou etiku. Proto považuji toto téma za důležité propagovat a i proto jsem tento e-book vydala. Zaměřuji se v něm na oblasti jako jsou akcie, akciové fondy, peer-to-peer půjčky a investice do malých a středně velkých českých firem a velmi do detailu tyto oblasti vysvětluji, aby e-book byl co nejdetailnější hlavně pro začátečníky v investování. Od té doby jsem vydala druhou verzi e-booku, který jsem rozšířila o časté dotazy, které jsem od čtenářů e-booku dostala. Nyní má e-book krásných 80 stránek a jsem na něj vážně moc hrdá. I podle reakcí čtenářů se poměrně povedl. Více o něm si můžete přečíst zde.
Co se týká zbytku měsíce, na jeho konci jsme naštěstí po koronaviru už opět mohli mezi lidi, takže jsme nadšeně chodili do přírody. Já se taktéž po přibližně dvou měsících vydala k rodičům, když už jsem si byla jistá, že nic mým blízkým ode mně nehrozí.
Prosinec
Prosinec se nesl v různém duchu. Než to zatrhli, stihla jsem s blízkými zajít na svařáky na Svoboďáku v Brně, kromě toho jsem měla několik online přednášek o bezodpadové domácnosti (kterých jsem se bála jako čert, ale nakonec se vydařily) a taky jsem si pořídila vánoční jedličku v květináči od Nadace Veronica. Nejradostnější ale bylo, že jsme konečně po třech měsících řešení dostali klíče od nového bytu. Juchůůů.
Vánoce naštěstí probíhaly bez problémů a oslavila jsem je s celou svojí rodinou. Silvestr jsem loni pojala netradičně: místo slavení konce roku jsem slavila na Silvestra Vánoce s přítelem, takže jsme si dávali dárečky a oba oslavovali druhé Vánoce. Co se dalo dělat, aspoň jsme nějak využili konce roku, když nešel oslavit jinak společensky.
A co nový rok?
Na nový rok 2021 jsem upřímně řečeno poměrně hodně zvědavá. 🙂 Sama doufám, že brzy skončí toto šílené období, kdy se nemůžeme vidět skoro ani s příbuznými, natož když většina podniků musí být zavřená, na což mnoho lidi bohužel ekonomicky doplatí. Na tento rok mám v oblasti ekologie a udržitelnosti velké plány a moc doufám, že tento rok bude i nadále se mnou. Co chystám se nechte překvapit.