Třetí rok, kdy si veřejně píši shrnutí uplynulého roku. Ačkoliv je veřejný, stejně si ho píši nejvíce pro sebe. Je to pro mě totiž takovou příjemnou rekapitulací, co se kdy stalo, co stálo za to, co za to stále méně a kam jsem se zase trošku posunula. A tento celý rok bych asi nejvíce shrnula větou „spousta věcí vypadá nereálně, než se stanou skutečností“.
Leden
Začátek roku se nesl v dohánění „restů“ z toho předchozího. A největším restem bylo dořešení koupě investičního bytu v Ostravě, kde jsme předchozí listopad podepsali s mužem rezervační smlouvu. Všechny praktické věci jsem tady řešila já, protože jsem byla hlavním iniciátorem. Tedy jsem si užila chození na katastr, miliony e-mailů s bankou kvůli hypotéce a výlety do Ostravy.
Zároveň jsem udělala i jeden podnikatelský skok a velkou investici a přihlásila se do kurzu SOMBA od islandské markeťačky Sigrun. V rámci tohoto 10týdenního kurzu jsme se učili vytvářet online kurzy, počínaje vymýšlením nápadu, vytvářením kurzu, učení se technikáliím až po učení se prodeji a propagaci.
Aneb jak vytvořit během půl roku 2 nové kurzy …
Pro mě to byla investice, která mi pomohla tak moc, jako už dlouho nic.
V kurzu jsme totiž všichni přihlášení tvořili své vlastní kurzy za pochodu a ve stejnou dobu, což skvěle pomohlo k tomu se opravdu dokopat k tomu něco dělat a neodkládat to na dobu „až“.
Já jsem tak díky SOMBĚ během půl roku vytvořila dva kurzy, kterými mi celkově prošlo více než 300 účastníků. Získala jsem z nich spoustu a spoustu nádherných zpětných vazeb a též z toho měla poměrně hezký příjem.
Únor
Únor profičel ani nevím jak a podle fotek z mého mobilu mám pocit, že jsem nedělala nic jiného než jen natáčela a tvořila svůj první kurz „Ekologickým investováním k pasivnímu příjmu“ a tulila se s kocourek pro mentální klid.
Též jsem si střihla jeden výlet na seminář do Zlína na téma „Oblékněte se pro úspěch“ a další výlet do Prahy, kde jsem pro změnu přednášela já na téma Zero Waste domácnosti pro jednu IT firmu.
Též jsem si v únoru užívala svou další „divno-aktivitu“: kurz stojkování (kde jsem si střihla osobní rekord výdrže ve stojce o stěnu něco přes 3,5 minuty).
Březen
Březen jsem zahájila na přípravném kurzu k evropským zkouškám k titulu PFP, poradce finančního plánování. Celý víkend jsme se ve skupince finančních nadšenců školili v Praze a učili se novým věcem.
Na konci měsíce se dělo více věcí najednou.
První z nich byly samotné zkoušky k titulu PFP, které jsem úspěšně prošla. Měla jsem v tu chvíli pocit, jak kdybych byla znovu u státnic, protože zkouškami nás prošla asi třetina a komise nás poměrně úspěšně „podrtila“.
Můj první online kurz „Ekologickým investováním k pasivnímu příjmu“ úspěšně dokončen!
Druhou událostí bylo, že jsem úspěšně ukončila svůj první online kurz „Ekologickým investováním k pasivnímu příjmu“, na který jsem získala nádherné zpětné vazby i podněty ke zlepšení. Co mě ale nejvíce potěšilo bylo to, že jsem viděla, že tohle je ta moje cesta, která mě naprosto naplňuje a dává smysl.
Poslední událostí bylo, že jsem konečně přebrala klíče od bytu v Ostravě aneb hurá shánět nájemce.
Duben
Hned 1. dubna jsme odletěla na pár dní na Kypr, kde se konalo předpřípravné setkání pro krátkodobý projekt Erasmus pro pracovníky s mládeží.
Hlavní program se konal až o měsíc a půl později, tedy v tuto chvíli jsme se sešli jen v malé skupince zkombinované z různých národností.
Přes den jsme vymýšleli program, odpoledne a navečer jsme objevovali Larnacu a přilehlé okolí. Na Kypru příjemných 25 stupňů, u nás v té době skoro ještě mrzlo.
Kypr ale nebyl jedinou cestou v dubnu. Byly Velikonoce, takže jsme toho s mužem využili a vyrazili na pár dní poprvé do Lucemburska.
Já se do něho poměrně rychle zamilovala. Z auta jsem skoro nestíhala koukat, v každé vesnici nějaká zřícenina či hrad, všude spousta zeleně plus místní gastro se též osvědčilo. Pro mě naprosto ideální místo.
I Lucemburk jako takový byl poměrně příjemným místem. Zároveň jsme využili toho, že jsme kousek od Francie a na den vyrazili do bunkru Maginotovi linie.
Duben ve znamení cestování a objevování nových zemí.
Během měsíce jsem se též přihlásila do kurzu šití, protože to bylo něco, co jsem se dlouho chtěla mnohem lépe naučit. Zatím jsem zvládala ušít naprosto jednoduché věci typu látkové sáčky či tašky, ale tam to končilo.
Díky kurzu jsem nakonec zjistila, že se prostě potřebuji naučit „kazit věci sama“. Pokud mi někdo krok za krokem říká, co mám dělat, aniž bych v tom viděla logiku, moc to u mě nefunguje.
Takže od té doby jsem začala šít podle youtube videí a učit se co nejvíce z vlastních chyb. Sice ne vždy vše dopadlo podle přestav, ale stává se…
Kurz šití nebyl jediným kurzem dubna. Konečně jsem se přihlásila na dlouho vytoužený kurz výroby veganských sýrů. Kdo nezkusil, nepochopí, jak výborné to bylo. 🙂
Na konci dubna jsme zároveň úspěšně našli nájemce do ostravského bytu, mladý studentský pár.
Hurá, máme nájemce!
Občas mi připadá zajímavé, jak si k sobě člověk poutá podobné lidi. O pár měsíců později mi totiž volali s dotazem, že by si rádi adoptovali kočku z útulku a jestli mohou. Moje odpověď byla jasná a já jsem ráda, že tam mám někoho s podobným citovým zatížením, jako jsem já.
Celý duben se zároveň nesl ve tvoření a spuštění mého druhého online kurzu „Šéfuj svým financím!“. Ten byl mnohem komplexnější než ten první a též dlouhodobější: 8 týdnů společného vzdělávání.
Květen
V květnu mě čekala hlavní část krátkodobého Erasmus programu na Kypru, kde jsme se tentokrát z Larnacy přesunuli do Paralimni. Všechny přednášky jsme měli v hotelovém komplexu, který byl zároveň kousek od moře, takže jsme přestávky střídavě trávili v moři nebo bazénu.
Střídavě jsem též chodila dokrmovat místní kočky a dělala „granulovou guerrilu“ (i později po hlavním městě Nikoósii jsem chodila s balíkem granulí v baťohu a sypala místním čičinám svačinky).
Veškerý volný čas (i na Kypru) jsem zároveň věnovala tvorbě svého kurzu „Šéfuj svým financím“. Vymýšlení obsahu, natáčení, stříhaní videí… tak vypadala téměř každá moje volná chvilka.
Červen
Měsíc jsem zahájila na finančně vzdělávací přednášce v Praze od Fondee, kam jsem byla pozvaná jako účastnice. Byla jsem moc ráda, že jsem tam mohla potkat další ženy, které znám z online prostoru. Vytvořila se nám tam skvělá skupinka a bylo to moc příjemné setkání.
Zároveň začátek června se nesl v dokončování mého druhého kurzu „Šéfuj svým financím!“. Kurz mi končil přesně před mým odjezdem na tři týdny do Skandinávie a byla jsem ráda, že to přesně tak přišlo.
Ačkoliv tvoření kurzů bylo skvělé, dalo mi to neskutečně zabrat.
I když to možná z vyprávění úplně nevypadá, můj jarní sociální život upadal dost do bodu mrazu. Většinu volných chvil a večerů jsem do té doby trávila natáčením či stříháním videí, nezávisle na tom, v kterých geografických šířkách jsem se zrovna nacházela.
Byla jsem z toho mentálně dost hotová. Začátkem června už jsem cítila, že nejsem schopná cokoliv nového kreativního tvořit. Dala jsem si pauzu s podcasty, nepsala jsem články, nic. Chtěla jsem si jen „vykompenzovat“ jarní ne-volno a užívat si život. A tak se vlastně nesly přibližně další dva měsíce.
Pauza už byla potřeba …
Zbytek června jsem strávila skoro na tři týdny na roadtripu ve Skandinávii, což byly asi nejlepší tři týdny celého roku. Většina času strávená v pohorkách chozením po horách a v přírodě. A já opět viděla, jak si na severu připadám nejvíc jako doma a jak mi to chybělo. Rok a půl jsem strávila na severu na dvou Erasmech a pořád to tam cítím nejvíce asi jako druhý domov.
Na konci června mě hned po příjezdu čekal i služební výlet do Telče, kde to částečně bylo jako pokračování příjemné dovolené. Služebka byla zakončena návštěvou mamky, která se pak se mnou přesunula i do Brna a kde jsme si po čase užily zase nějaký „daughter-mother time“.
Červenec
Červenec se pro mě nesl spíše v nicnedělání, socializování a odpočívání. Zároveň jsem opožděně oslavila s blízkými svoje narozeniny, protože na konci června na to nebyl příliš prostor.
Celý červenec jsem tak doháněla „sociální resty“ za jaro, trávila čas s těmi svými nejoblíbenějšími a neměla chuť nic moc tvořit. Jarní zápřah mi dal zabrat a já cítila, že tomu musím prostě dát čas, aby se mi chtěla zase něco nového vytvářet.
Zároveň jsem začátkem července vyrazila do Karlových Varů, kde jsem od iniciativy Zálohujme byla pozvaná jako jedna z panelistek na jejich ekologicky zaměřený den pod záštitou Mattoni.
Díky tomu jsem se nejenom konečně podívala na filmový festival ve Varech, ale dostala i ubytování v Grandhotelu Pupp, což byl už úplně zážitek jak z jiného světa.
V druhé polovině měsíce mě opět čekalo výletování, tentokrát na pár dní na služební cestu na konferenci do Itálie a na krátkodobý projekt Erasmus na téma tvůrčího psaní do Portugalska. Tematický projekt pomohl a mně se v Portugalsku zachtělo zase něco tvořit (tedy v tomto případě hlavně psát).
Když se nečekané stane realitou.
Asi největší „wow“ tohoto července zároveň byla pracovní nabídka, která mi přišla. Dostala jsem totiž nabídku jít učit investiční předměty na brněnskou Newton University. A tak jsem skončila na pohovoru, kam jsem se vůbec nehlásila, a kde jsem si nebyla jistá, kdo víc přesvědčuje koho, že to chci.
Ačkoliv jsem věděla, že někdy do budoucna být na nějaké univerzitě ráda učila, brala jsem to jako něco, co bude reálné tak leda s doktorským studiem a dříve na to nemusím ani pomýšlet. Proto když mi přišla tato nabídka, odpověď byla jasná a já věděla, že mě od konce září čeká nová pracovní výzva.
Srpen
Srpen už byl zase plně tvůrčí. Nahrávala jsem podcasty, které jsem od září opět začala zveřejňovat a kompletně předělala design svého e-booku „Zeleno v peněžence aneb udržitelné investování pro začátečníky. Též jsem začala tvořit nový minikurz, který byl zaměřený hlavně na základy finanční gramotnosti.
Do toho jsem si užívala léto, ale už žádné větší cesty mě nečekaly.
Září
Září se neslo hlavně v přípravách a natáčení finančního minikurzu a chystání se na moji vlastní výuku na Newton University. Aneb doba nejsilnějšího imposter syndromu a myšlenek „co tam proboha já mám co dělat“.
Zároveň jsem si po roce a půl obnovila své studium druhého magisterského oboru, a tak jsem se i já sama vrátila do univerzitních lavic z té druhé strany.
V září jsem si zároveň ještě užívala hezkého počasí, a tak jsme to s mužem využili na nějaké to výletování na túry plus jsem si užila skvělou rozlučku se svobodu (ne mojí). Též jsme s mužem 9. září oslavili 4roční vztahové výročí.
Moje vintage nadšení se v září rozjelo naplno.
Poslední zářijová radost bylo přihlášení se do skvělého online kurzu Daily Vintage zaměřeného na vintage módu počínaje viktoriánskou dobou až do současnosti. Moje úchylka na vintage módu se tím ještě prohloubila.
Říjen
Hned 1. října jsem zahájila na svatbě jedné z mých blízkých osob. Sice jsem tvrdila, že na svatbách nebrečím, ale vydrželo mi to tak pár vteřin. Že jsme si to užili napovídají i fotky.
Následně jsem se už naplno vrhla na učení na univerzitě a můj pocit, že tam nemám co dělat, se postupně zvyšoval.
Naštěstí jsem si pomalu zvykla na svoji trému a i na mnohem mladší studenty, než mám ve svých kurzech, takže se postupně tenhle pocit zlepšoval.
Ze školní lavice za katedru …
V říjnu jsem zároveň s Maruškou Sychrovou v Brně organizovala akci „Ženy a jejich poprvé (ve financích)“, kde jsme byly tři přednášející a měly jsme krásně plno. Akce se moc povedla a byly hezké ohlasy.
Velká říjnová věc byla ta, že mi naplno probíhal můj minikurzu „Investování pro zelenáče“. Přihlášených jsem měla kolem 200 jedinců, takže opět hezké osazenstvo.
Téměř na konci října jsme ještě s mužem vyrazili do Adršpachu, abychom si užili nějaké to poslední letošní túrování. Na horách či v přírodě je vždycky krásně a zároveň nám moc dobře vyšlo počasí, takže to byla skvělá odpočinková dovolená.
Úplně poslední říjnový den jsem si užila pražský koncert své oblíbené kapely Placebo, na které jsem poprvé a zatím naposledy byla asi před 12 lety. Aneb tak trochu návrat do puberty.
Listopad
Pokud bych nějaký měsíc měla nazvat jako svůj nejméně oblíbený, byl by to listopad.
Tři týdny můj kocour zvracel několikrát denně (vždy začal v pět ráno), takže jsem energeticky na tom byla mizivě, spala s ním pořád na gauči a do toho řešila svoje vlastní zdravotní záležitosti. V tomto duchu se bohužel nesl téměř celý listopad.
V listopadu mi zároveň začal druhý běh mého největší kurzu „Šéfuj svým financím!“, kterému jsem se naplno věnovala a moc si ho užívala.
Zároveň jsem zažila další „wow“ moment. Konaly se totiž SLOU Days, velká vícedenní akce zaměřená na ekologické lokální produkty.
Když jsem tam před pár lety byla poprvé, říkala jsem si, jak by bylo skvělé se do této akce nějak zapojovat. Pro tento rok jsem byla oslovena, jestli bych tam mohla dělat přednášku a i být v porotě ekologické soutěže S brand, která tam probíhala. Další ukázka, že některé věci vypadají nereálně, dokud se nestanou.
Na konci listopadu mi přibyla ještě jedna nová životní role: stala jsem se tetou.
Prosinec
Ten se nesl v duchu dohánění a nemocí. Postupně jsme s nemocemi odpadli na bytě všichni, takže to stálo za to.
Naštěstí už v lepším období vyšel čas na výlet na vánoční trhy do Grazu, kde bylo moc hezky.
V prosinci mi též skončila prezenční výuka pro tento semestr na Newton University a já dostala zpětné vazby od studentů na svůj přednes. A myslím, že komentář „máte větší důvod si věřit než vaši zkušenější kolegové, tak nemáte vůbec důvod být tak nervózní“ byl asi přesně to, co jsem potřebovala slyšet.
Dostala jsem nabídku na univerzitě pokračovat, takže jsem zvědavá, co přinese další semestr.
Konec roku už se nesl v duchu rodinných i přátelských setkáních a já si zase trošku „doháním“ svoji socializaci, která mimo prázdninová období trochu upadá.
—
—
Co jsem si tento rok nejvíce uvědomila?
Že si potřebuji umět nastavit hranice svému workoholismu a že i práce, která mě baví, mě může psychicky „dorazit“, stejně jako tomu bylo na jaře.
Co mě nejvíce potěšilo?
Že můžu mít přesah na více frontách.
Letos jsem to viděla nejen v oblasti vzdělávání ostatních, ale taky i finančním přesahem. Díky tomu, že se mi tento rok dost výrazně posunuly příjmy směrem nahoru, tak jsem i více peněz mohla věnovat organizacím, které mi dávají smysl (kdo mě zná, nepřekvapí ho, že to je „kočičí oblast“).
Co mě nejvíce letos brzdilo?
Těžký imposter syndrom. Ať už to bylo v online finančních kurzech, při učení na vysoké (to mi to prohloubilo ještě více) anebo třeba v porotě SLOU Days.
Co chci změnit pro příští rok?
Věnovat více času věcem „pro radost“. Letos to bylo třeba stojkování a šití, příští rok bych si ráda přidala více věcí, nejvíce asi zase acro jógu, kterou jsem dělala pár let zpátky, případně i další pohybové a tvůrčí aktivity.
Co příští rok?
Na ten mám, u sebe jako obvykle, opět spoustu plánů.
- Naplánovat si své doktorandské studium. Zatím stále nevím, jestli mě více láká zůstat v Brně anebo odjet do zahraničí. To během dalšího půl roku budu muset asi rozseknout.
- Nadělit si „třicetinový“ dárek. Příští rok mě čekají kulatiny a tak si chci nadělit něco většího, v mém případě v cestovacím duchu. Nejvíce mě láká 3týdenní plavba na plachetnici z Norska do Skotska se Serenity Explorers, které jsem měla i v podcastu. Po plavbě jsem pokukovala i letos, ale časově to pro mě bylo nereálné, protože už v tu dobu probíhal školní semestr.
- Užít si další cestování. Láká mě Gruzie nebo Arménie, Lichtensteinsko plus delší dobu přemýšlím, že bych ráda vyšla na nějaký dlouhodobější pěší trek. Z mého okolí všichni chodí Santiago di Compostela, pro mě jsou lákavější spíše trasy ve Skotsku. Uvidím, kam se to vyvine.
- Trávit více času socializací. Introvertní výzva, protože si až moc užívám čas ve vlastní hlavě a při tvoření všeho možného.
- A největší změna … ukončit svůj podcast EKOmaniaci. Když jsem skoro tři roky zpátky s podcastem začínala, těšila mě každá epizoda. Teď ale už posledních pár měsíců cítím, že mě to nenabíjí tak jako dříve a už v tom nemám takovou radost. A proto vím, že je čas se posunout (kreativně) dál. Nicméně pár podcastů ještě vyjde, třeba s hvězdou reklamních videí outdoorového obchodu Hanibal.
To by bylo vše k mému shrnutí roku 2023. Je fajn si tohle psát jako vlastní reflexi toho, kam jsem se zase posunula a co se mi dařilo a co se mi naopak dařilo méně. 🙂