Častým argumentem, se kterým se setkávám v diskuzích, proč se nesnažit chovat ekologicky, je to, že je to drahé. Ano, možná bezobalové potraviny mohou být trochu dražší (což ale zároveň jde ruku v ruce i s vyšší kvalitou), nicméně je zde spousta dalších věcí, které můžete ve svých životech vyměnit a dělat jinak a ještě díky tomu ušetříte. Tentokrát se zaměříme na ekologické změny v kuchyni, na kterých zároveň můžete (v některých případech dost zásadně) ušetřit. Jaké to jsou a jakou úsporu můžete mít? Tak vzhůru na to.
1) Houbičky na nádobí => Dřevěný kartáč na nádobí
Houbičky… Málo kdo z lidí myje nádobí něčím jiným. Problémem zde je, že tyto klasické houbičky jsou z plastu a hlavně jsou v podstatě nerecyklovatelné. Často pak končí na skládkách či ve spalovnách. Zároveň se z nich uvolňují mikroplasty, které poté jdou do našeho životního prostředí. Za co je ale nahradit? Skvělou náhradou zde může být dřevěný kartáč na nádobí s přírodními štětinami, u kterého vždy, když vám „hlava“ doslouží, tak můžete jen dokoupit novou a používat kartáč dál. Takový nabízí například Tierra Verde, případně určitě naleznete i jiné modely a značky ve spoustě bezobalových obchodů.
Zároveň staré používané hlavice můžete bez obav třeba spálit v krbu či dát na kompost. Na rozdíl od klasických plastových houbiček výměnné hlavice vydrží mnohem déle, takže si můžete být jistí, že vyšší jednorázová cena se vám v delším období vrátí. Zároveň i v případě, že je hlavice již špatná na mytí nádobí, ji můžete stále využívat například na uklízení jako kartáč, kterým budete drhnout špínu. Tedy i až nebude hlavice vhodná k původnímu účelu, vždy jí můžete využít ještě jinde.
Úspora?
Dejme tomu, že máte doma jednu houbičku na týden. Balení nejlevnějších houbiček po deseti kusech můžete koupit asi za 15 Kč. Dřevěný kartáč stojí asi 90 Kč a vydrží vám tak rok. V tomto případě vyjdete finančně tak podobně „šul-nul“, nicméně pokud jste zvyklí měnit houbičky na nádobí častěji či případně kupujete nějaké dražší, cenový rozdíl zde už poznat můžete. Zároveň nové násady na dřevěný kartáč už jsou o něco levnější, takže v dalších letech můžete ušetřit o něco více.
2) Papírové ručníky => Látkové utěrky
Pohodlné, ale zbytečné. 
I tak by se dalo mluvit o papírových ručnících a utěrkách.
Přestože se to může zdát jako maličkost, výměna papírových ručníků za klasickou látkovou utěrku dělá v dlouhém období docela značný finanční rozdíl. Spousta z vás určitě má nějaké látkové utěrky i doma (po maminkách či babička), tak proč je nevytáhnout a nezačít zase používat? Pokud nemáte, omrkněte nějaké obchody s domácími potřebami a určitě najdete takové, jaké se vám budou líbit. Pokud si je budete kupovat, zkuste se zaměřit raději na kvalitu než na cenu. Vybírejte bavlněné a dejte si pozor na to, aby spíše neodpuzovaly vodu než jí vsákly. Spousta utěrek, které jsem v poslední době viděla, je tak z hrozného materiálu, že vodu vyloženě odpuzuje. A to zrovna není něco, co bychom u utěrky chtěli.
Poté je můžete používat stejně jako papírové ručníky a vždy vyprat na 60 stupňů. Sloužit vám budou skoro až nadosmrti. 🙂
Úspora?
Průměrná domácnost spotřebuje asi jednu roli papírových ručníků za týden. Ta stojí cca 30 korun. Za měsíc 120 Kč a za rok 1440. Za deset let 14400 Kč. To je dost šílené číslo.. Přitom látkové utěrky jsou v podstatě jednorázové investice na celý život. 🙂
3) Balená voda => Láhev na vodu/filtr
Jedna z věcí, které jsem nikdy nepochopila: kupování si balené vody na doma. 🙂 Nejen že po celém světě je spotřeba balené vody obrovská, což má velký vliv na životní prostředí, ale hlavně je to něco, co je v našich podmínkách zbytečné a hlavně nákladné. Kromě toho, že tato balená voda často putuje z nesmyslné dálky, tak také často není ani tak minerální, jak si myslíte. Mnohdy se výrobci tváří, že voda je z horských potoků (což navozují líbivé obrázky na láhvi), zatímco je třeba ze stejného vodovodu ze kterého pijete vodu doma. Slyšeli jste například o skandálu s „minerální vodou“ Dasani? Přesně v tomto případě výrobci předstírali, že je balená voda z „líbivého zdroje“, zatímco byla točená z městského vodovodu.
Pokud vám doma vaše voda moc nechutná, můžete zkusit nějaký filtr, který vodu pročistí. Oblíbená je například tyčinka dřevěného uhlí binchotan. Binchotan je tradiční japonský prostředek pro přírodní filtraci vody. Snižuje množství chlóru, dodává vodě minerály a vyrovnává pH. Vydrží až 6 měsíců a poté ho můžete použít k rozličným dalším účelům (například jako hnojivo nebo pohlcovač pachů). Zároveň je plně přírodní, takže ho můžete s klidem zkompostovat.
Zároveň do vody vždy můžete přidat něco, co vám její chuť zpříjemní, ať je to třeba citronová šťáva či nějaké bylinky.
Pokud vám chybí perlivá voda, řešením zde může být třeba přístroj SodaStream, který vám vyrobí domácí sodovku. Poté opět můžete přidat jen nějaké ovoce či bylinky a máte rovnou i ochucenou zdravou sodovku. 🙂
V případě, že často řešíte vodu s sebou na cestu, pořiďte si nějakou hezkou znovupoužitelnou láhev, která vám bude dělat věrného společníka a do které si vždy vodu můžete napustit.
Úspora?
Dejme tomu, že si kupujete každý den balenou vodu (třeba 1,5 l) alespoň do práce, zbytek pijete z vodovodu. Ta vás vyjde asi na 20 korun. Za pracovní týden to máte 100 korun a za měsíc 400 Kč. Za rok 4800 Kč a za 10 let 48 000 Kč. Ehm, trochu dost za něco, co si můžete natočit skoro zadarmo z kohoutku, nemyslíte? V případě, že pijete doma jen balenou vodu (například perlivou) a každý den, je to číslo ještě někde úplně jinde.
4) Káva s sebou => Domácí káva ve vlastním hrnečku (a možná i doma v klidu)
Běžné ráno spousty lidí… Doma lehce něco posnídají a honem pryč do školy či do práce. Cestou se ještě zastaví ve stánku s kávou, kterou si odnesou v jednorázovém kelímku, který pak po cestě vyhodí do koše. Co na tom lze dělat lépe? 🙂 Spoustu věcí.
Prvním problémem je to, že tyto kelímky jsou prakticky nerecyklovatelné. To z důvodu, že ačkoliv si spousta jedinců myslí, že jsou vyrobeny jen z papíru, ve skutečnosti jsou ještě obvykle potaženy tenkou vrstvou polyethylenu, takže je nelze rozdělit zvlášť na plast a papír. Kvůli tomu bývají buď spáleny a nebo se dalších dvacet let rozkládají na skládce. Tímto způsobem se zbytečně spotřebuje spousta kvalitního materiálu na výrobu kelímků, které skončí po několika minutách používání na skládce. Například jen ve Velké Británii se takto spotřebuje 2,5 miliardy kelímků ročně. Na celém světě skončí na skládce každou minutu milion jednorázových kelímků.
Druhým problémem je zde to, že pokud si kávu s sebou kupujete opravdu často, utratíte za ní obrovské peníze.
Úspora?
Řekněme, že obvykle káva s sebou stojí kolem 40 korun. Pokud si kávu kupujete každý pracovní den, za rok za ní utratíte mezi 9-10 tisíci korun. Trochu šílené číslo, nemyslíte?
Nejjednodušší způsob, jak si kávu vychutnat levněji a bezodpadově, je si jí udělat doma. Je spousta způsobů. Někdo preferuje French press, někdo moka konvičku.. Najděte si rituál, který vám nejlépe vyhovuje. A pokud si chcete vzít kávu s sebou, vezměte si ji v některém z krásných termohrnečků, ve kterých vám zůstane i dlouho teplá. Nechutná vám vlastní káva přeci jen o něco lépe? 🙂
5) Plastová fólie => Ubrousek s včelím voskem
Malá vychytávka, která nejen že šetří odpad, ale vypadá i hezky. Pokud jste zvyklí jídlo v lednici balit nebo překrývat do plastových fólií, aby neokoralo, tohle je jedna z věcí, kterou byste si určitě měli pořídit či vyrobit. A co že je ten zázrak? 🙂 Ubrousek se včelím voskem. Je to látka (obvykle bavlněná či lněná), která je pokrytá včelím voskem. Nejen že můžete ubrousek formovat do různých tvarů, ale hlavně je znovupoužitelný a vydrží vám velmi dlouho.
Používat ho můžete stejně jako plastovou fólií, jen pozor na péči o něj. Čistit by se měl spíše pod studenou či jen lehce vlažnou vodou (teplou vodou ho rozhodně neumývejte, protože vám z ubrousku jinak zmizí vosk), do pračky ho určitě nedávejte. I tak ale zůstane čistý. Poté ho můžete používat zase bez problémů dále. Zároveň pokud chcete mít nějaký netradiční ubrousek, můžete si vybrat i nějakou hezkou látku, která vám v kuchyni bude jídlo i vizuálně zdobit.
Voskovaný ubrousek má nicméně spoustu dalšího využití (nejenom) v kuchyni. Pokud by vás zajímalo více, mrkněte na starší článek zde.
Zároveň voskovaný ubrousek si můžete buď vyrobit sami doma a nebo zakoupit. Já ten svůj mám z Nuspring.
Co se týká domácí výroby, není to nic složitého. Postačí vám včelí vosk, který nastrouháte, dáte ho na látku (vybírejte přírodní materiály, nic umělého), kterou překryjete pečícím papírem (ideálně dejte pečící papír i pod látku) a poté přejede žehličkou tak, aby se vosk rozehřál a dostal do všech částí látky. A máte hotovo. 🙂
Úspora?
V tomto případě se úspora poměrně obtížně měří, protože plastové fólie lze používat na mnoho různých věcí a tedy lze obtížně vyčíslit, jak dlouho vydrží. Nicméně voskovaný ubrousek vám může vydržet i rok a v případě, že si ho vyrobíte doma, jsou náklady skoro zanedbatelné. Tedy i zde si troufnu říci, že „eko varianta“ cenově vede.
6) Plastová taška na nákup => Znovupoužitelná taška
Přestože to není přímo věc, co máte obvykle v kuchyni umístěnou, s kuchyní to souvisí. Možná těch pár korun za plastovou tašku se může zdát jako detail, ale pokud si jí kupujete pravidelněji, docela se to nastřádá. To snad radši ani nezmiňuji to, jak moc jsou plastové tašky problematické pro životní prostředí.
V čem si tedy nákup nejlépe odtáhnout domů? Nejlépe ve znovupoužitelné tašce. Možností máte spoustu. Spousta z nás najde doma spousta znovupoužitelných látkových tašek nebo síťovek ještě po babičce. Pokud ne, vždy si můžete koupit nějakou hezkou z biobavlny nebo z recyklovaných PETek. Průměrnou tašku seženete cca za 200 Kč a obvykle vám vydrží i při správně péči celý život. Je tu vůbec co řešit? 🙂
Úspora?
Dejme tomu, že si jednou za týden koupíte plastovou tašku na nákup. To máte za měsíc 20 Kč a za rok to máte 240 Kč. Za 10 let to už máte 2400 Kč. Látková látka vám rozhodně 10 let vydrží i déle. Investice do látkovky se vám již vrátí po prvním roce.
7) Kupované koření v „kořenkách“ => vlastní kořenky a koření bez obalu
Za obaly se platí… A u připraveného koření v kořenkách a hlavně v mlýncích v supermarketu to platí o to víc. Přestože dost často lze tyto mlýnky znovu využít, ne vždy to tak platí a často bohužel výrobci už tyto kořenky nechávají vyrábět tak, aby se nedaly znovu použít bez jejich zničení. Přesto ale platíte cenu navíc za tento „výhodný“ obal. Proč si ale radši nekoupit koření do vlastního obalu a pořídit si nějakou hezkou sadu kořenek a mlýnků, která vám vydrží ještě pěkných pár let? Nejenom, že tak ušetříte spoustu zbytečného odpadu, ale hlavně i dost vaší peněženku.
Úspora?
V této oblasti se obtížně počítá úspora, protože každý vaříme doma trochu jinak a také se podle toho může zásadně lišit počet koření, které používáme. Někdo si vystačí s pepřem a solí, někdo nemůže žít bez dalších 20-30 druhů. Nicméně běžná cena mlýnku s kořením se často pohybuje mezi 60-80 korunami. Když bychom si koupili samotný obsah mlýnku, cena bude tak třetinová. Takže ať už máte doma koření jakkoliv mnoho, investice do vlastních kořenech a mlýnků se prostě vyplatí. 🙂
8) Chemické čistící prostředky => ocet a jedlá soda
(Jako sprej využívám starý obal od prostředku na vlasy)
Čistící prostředek na podlahu, dřez, sporák, na prach… Taky vám to něco říká? A vaše polička z čistícími prostředky praská ve švech? Nejen že většinu z toho vůbec nepotřebujete, protože to, co nás nutí tyto prostředky kupovat, jsou marketingové taktiky velkých korporací, které na tom vydělávají, ale hlavně většina těchto produktů je značně toxická. Taky jste si všimli, že často na prostředcích na uklízení je výstražné znamení, že se jedná o nebezpečnou látku? A chcete si tím „čistit“ domácnost?
Nejjednodušším prostředkem na uklízení je ocet a s ním různé kombinace. Například s jedlou sodou ho můžete používat na škrábání připečených ploch nebo třeba na uklízení záchodu. Ocet vás vyjde tak 1,5 litru na 15 korun, jedlá soda ve větším balení také poměrně levně. Více o domácích přírodních čističích jsem psala zde. Případně do octa můžete pro ovonění také přidat například šlupky z citrusů, které ocet provoní a ještě lépe pak směs čistí. Šlupky můžete v octu nechat klidně několik měsíců, nebojte, nezačnou plesnivět.
Úspora?
Dejme tomu, že máte doma čistič na podlahu, sporák, na prach, na okna a kdo ví co ještě. Většina čističů stojí poměrně stejně, dejme tomu tedy že každý za 90 Kč. Podlahu obvykle čistíme nejčastěji, dejme tomu tedy dokupujeme nový prostředek 2 ročně, ten zbytek možná rok vydrží. To máte 450 Kč za rok, 4500 Kč za 10 let. Čističe mají obvykle kolem 1,5 litru, tedy 1,5 litru octa za 15 Kč x 1,5 litru běžného čističe za 90 Kč. To je 75 Kč za ocet na rok, za 10 let 750 Kč. Pár stovek přidejme ještě za jednou sodu (které se na škrábání často hodí), nicméně finanční úspora je zde jasná. Přidejte si k tomu ještě škodlivost běžných čistících prostředků a výherce je zde jasný.
9) Méně odpadu => méně pytlů na odpad
Spíše malá finanční položka, ale velká pro ekologické smýšlení, protože čím méně odpadkových pytlů potřebujete, tím méně odpadu produkujete. Nejen že odpadové pytle jsou plastové, takže jsou obtížné odbouratelné, uvolňují se z nich mikroplasty a podobně, ale hlavně pokud budete produkovat opravdu málo odpadu, vlastně je nebudete skoro potřebovat.
Úspora?
Dejme tomu, že 30 ks pytlů koupíte asi za 40 korun. Spousta domácností produkuje šílené množství směsného odpadu, takže chodí s košem třeba každý třetí den. To znamená cca 4 balení pytlů za rok = 160 korun. Zad deset let 1600 Kč. Není to moc, ale čím méně plastových pytlům = tím méně odpadu = tím větší celková úspora. A to chceme, ne?
10) Zredukujte množství vyhozené jídla
Možná vás nad tím nenapadlo nikdy přemýšlet, ale víte, že když vlastně vyhazujete jídlo do koše, je to stejné, jako byste tam vyhazovali svoje peníze? Zkažené a vyhozené jídlo může být pro mnoho z nás dost drahou položkou na výdajovém seznamu. Zároveň i vyhozené jídlo je obrovským ekologickým problémem, podle informací se jedna třetina spotřebitelného jídla vyhodí.
Buď jsou to zbytky, které jsou brané jako nezpracovatelné nebo si prostě lidé nakoupí jídla moc a pak jedou na pár dní pryč a jídlo už nestihnou sníst, tak ho vyhodí. To ale stojí nejen peníze, ale i cenné suroviny. Co ale s tím a dá se tomu vůbec nějak předejít?
Hlavní radou, kterou vám zde dám, je plánovat. Pokud víte, že někam pojedete, zkuste si buď předem nekoupit tolik potravin a nebo je zpracujte dříve, než se stihnout zkazit. Často si můžete třeba navařit několik obědů dopředu a pak ho dát jen zamrazit, aby se nezkazil. Další dny vám to ušetří práci a budete mít hned hotové jídlo k dispozici.
Větší článek o plýtvání jídlem a jak mu předejít jsem psala zde.
Úspora?
Nevyčíslitelná. Zde bych řekla, že vyhazování jídla může být tak nákladné, jak asi nic z celého seznamu. Z osobní zkušenosti z bydlení s dalšími lidmi vím, že vyhazování jídla je dost běžná praxe, ať už se jedná o vyhazování masa, pečiva či tofu. Pokud ale chcete udělat opravdu ekologický krok dopředu, neplýtvání jídlem může být správný krok vpřed, který ulehčí i vaší peněžence.
Shrnutí
Jak můžete vidět, i díky několika jednoduchým změnám můžete ročně ušetřit tisíce, v dlouhém období i desetitisíce. Nevyplatí se tedy udělat pár změn nejen pro přírodu, ale i pro sebe?
Nejvíce mi odlehcilo nekupovat balené vody. Pořídili jsme si filtrační konvici a sodastream. Nezabírá to skoro žádné místo a nemam skoro žádný plastový odpad. Finančně je to nesrovnatelné. Takže potvrzuji ????
Super! <3 Já k tomu Sodastreamu pořád přesvědčuji mamku, protože když vidím ty mraky balené perlivé vody, co si pořizuje, tak mě to docela trhá srdce. :/ A o penězích, jak říkáte, ani nemluvím...